Venku začíná být krásně a vy si možná říkáte, že by chtělo vyrazit na rande. Už je to několik let, co jsem zažila schůzku, na kterou dnes s humorem vzpomínám. Tenkrát mi ale do smíchu moc nebylo. A protože ráda pobavím i vás, podělím se s vámi.
V posledních dnech mě přepadla mírná vlnka nostalgie, při které jsem si vzpomněla na jednu schůzku, která byla opravdu za všechny prachy. Dnes je tomu přesně patnáct let, kdy se odehrála. Dnes na ni vzpomínám s úsměvem, ale v té době mi moc do smíchu nebylo. Ráda se s vámi o tento zážitek podělím, ať se taky trošku zasmějete.
Psala jsem si nějakou dobu s jedním sympatickým mužem. Vypadalo to velice slibně. Dohodli jsme se, že se potkáme. Schůzku jsme si domluvili asi za tři dny. Měla jsem tak dostatek času na přípravy. Čas utíkal velmi rychle a já už čekala v blízkosti místa, které jsme si dohodli.
„Podle toho, jaké mi psal básničky to bude určitě romantik a bude to stát za to.“ honilo se mi hlavou během doby, kdy jsem čekala až se tento sympatický muž objeví. Najednou mi začal vibrovat mobil.
„Áá, smska. Asi to zabalil.“ pomyslela jsem si při vytahování mobilu ze své kouzelné kabelky. S oblibou jí říkám bezedná, jelikož s pravidelností v ní nemůžu nic najít. Znáte to taky? To jen tak mimochodem. Ale abych se vrátila zpět k jádru pudla.
Vytahuju mobil, otevírám zprávu a s nejistotou čekám, co se dočtu. Z minulosti už jsem byla zvyklá, že mi omluva přišla až hodně na poslední chvíli.
Jak to probíhalo dál? Dočtete se zde >>>
