Zvládání stresu a zoufalství: Jak se vrátit k vnitřní rovnováze
Znáte ty šílené stavy, kdy se vás zmocní čiré zoufalství? Uvnitř vašeho těla se rozpoutá uragán emocí a vy nejste schopni se v danou chvíli uklidnit, ztišit, srovnat své pocity zase pěkně zpátky do přihrádek, kam normálně patří?
Pociťujete beznaděj, smutek, strach, zlost, stres. Všechny ty emoce, které vám rozkmitají žaludek, a hrdlo se vám sevře?
Je vám špatně a máte pocit, že nic v životě nemá smysl. Nic se vám nedaří a všechno o co jste doposud usilovali, je jedna velká marnost.
Takto si s námi někdy zlomyslně zahrává naše vlastní ego.
Chcete se v životě posunout dál, ale najednou, jako by se proti vám spiknul celý svět. Děti už od rána vřeští, perou se mezi sebou a neposlouchají. O harmonické domácnosti si můžete nechat leda tak zdát. Partner, místo aby vás podržel, „zlehčuje“ situaci po svém. Tedy svými, v danou chvíli, naprosto nevhodnými vtípky.
Máte chuť ho poslat někam. Možná, před pár měsíci, či lety, byste to skutečně udělala. Ale dnes? Dnes ne. Se sebezapřením si stále dokola opakujete, že jeho reakce není myšlena jako útok na vaši osobu. On neví, co se ve vás právě teď odehrává za nebezpečnou, emocionální bouři. Netuší, že právě vstoupil na minové pole a každým svým dalším slovem situaci jen zhoršuje.
Co tedy dělat, ocitnete-li se zničehonic v moři vlastní beznaděje a zoufalství?
V první řadě začněte zhluboka dýchat. A to i v případě, že si vaše děti právě vedle v pokojíku rvou vlasy. Nechte je být. Je to jejich boj. Vy teď svádíte bitvu na jiném poli.
Zavřete oči a snažte se přesvědčit samu sebe, že tam vůbec nejste.
„Tohle se mě netýká. Jsem v klidu. Nádech, výdech. Zhluboka se nadechnu. Děti, i všechny starosti, které právě sžíraly moji duši, jsou daleko ode mě. Jsem v bezpečí. Mé tělo je chrám klidu. Přes jeho brány se nikdo nedostane.“ *heart*
Cítíte, jak se vám pomalu začínají uvolňovat zaťaté svaly?
Jak na vaší tváři opět začíná zářit úsměv?
Uvědomte si, že žádný problém, žádná starost není tak velká, abyste jí nedokázali čelit.
Každý problém, má své řešení. I když ho třeba zrovna, díky emocím, které v nás probouzí, nemusíme hned spatřit.
Na světě neexistuje problém, který by se nedal vyřešit.
A to, že to právě teď hned nejde?
No a co?
Každá věc chce svůj správný čas.
Dítě se také nenarodí hned jen proto, že si to jeho rodiče přejí. Přijde tehdy, když přijít má. Anebo taky ne, ale to už je jiný příběh. Příběh kde své trumfy vytasí opět smutek, výčitky. A ze kterého se zraněná duše vzpamatovává velmi těžce.
Ale jak říkal pan Werich: „Když nejde o život, jde o hovno.“
Vzpomeňte si na to, až se vaše emoce opět rozhodnout ovládnout vaše tělo a zkazit tak vám a vašim blízkým den.
Nic se nejí tak horké, jak se to upeče.
Proto příště zavřete oči, zhluboka dýchejte a dělejte, že tam nejste. A když to nepomůže, schovejte se na záchod 😉
Zdroj foto: Pixabay.com
