Nevymlouvejme se na dětství…
Ano, dětství nám dává základy do života. Všichni neměli nebo nemají dětství jako růžovou pohádku, zahrnuti láskou a péčí.
Ano, v dospívání a v dospělosti to chybí, někdo má ale tendenci všechny životní kotrmelce svádět na “ nešťastné dětství”… nelze však se na něj vymlouvat celý život.
*Je lepší na sobě pracovat, dávat si malé konkrétní cíle.
*Neúspěch brát jako další výzvu… nepřestat si plnit reálné sny…
*Nehroutit se nad nezdarem, nevymlouvat se na ostatní, na nespravedlnost…
*Nebát se říci svůj názor…
*Nenechat se hodnotit ostatnimi…
A jde to!
Přikládám sebe….Na základní škole jsem se bála promluvit před třídou
Na střední škole za mé poznámky v době předrevoluční – dvojky z chováni a o studiu na vysoké škole se mi mohlo jen zdát…
Je to o životním přesvědčení a o cílech, vše je možné si splnit…
Stáňa, zdravotní a vztahový konzultant
