..je to trošku nadnesený paradox, ale je to tak. To je můj AHA moment posledních dní. Málokdo o mně ví, že jsem na jedno ucho z cca 90 % hluchá.
Tento hendikep mě v dětství podvědomě přinutil k tomu, abych:
odezírala ze rtů a sledovala detaily toho, co kdo říká,
četla mezi řádky a vnímala konkrétní energie,
všímala si řeči těla a tónu hlasu.
Všechno toto, jsem dělala podvědomě u uvědomila si to mnohem později. Je tak paradoxem, že díky tomu, že jsem napůl hluchá, umím velmi dobře naslouchat a všímat si toho, čemu běžný člověk nevěnuje pozornost. A to mi pomáhá hledat svým klientům nejlepší možné řešení v jejich situaci. Vidět silné stránky tam, kde je oni nevidí.
Co vám tím chci říct?
Nediskriminujte lidi jen proto, že si na první pohled myslíte, že jejich hendikep má na práci mnohem větší vliv, než ve skutečnosti má.
Máte-li sami omezení, není to důvodem svůj život vzdát. Vždycky existuje jiná cesta, která vás může o to víc obohatit.
Důležité je, co lidi skutečně umí, jaké jsou jejich dary a ne tak moc, jestli pracovali u firmy AB nebo BC.
Všechno zlé je pro něco dobré, i když to vidíme třeba až s odstupem času.
Kdo se těšil na pokračování příběhu o tajemné hoře, může si ho dnes přečíst zde: https://www.myjsmetvurci.cz/pribeh-tajemne-hory-ii/....
