Když se jednoho dne dokážete podívat úplně každému člověku přímo do očí, s pocitem klidu, bez předsudků, kritiky a hodnocení, budete dospělým.
Možná věkem, možná časem, každý z nás postupně odhaluje obsahy vlastních třináctých komnat a nachází poklady, o kterých ani netušil. Pokud si člověk něco myslí, může si být téměř jistý, že to není pravda. Ta se skrývá hluboko uvnitř a nám nezbývá, než skládat tento obrázek kousek po kousku až do úplného rozluštění hádanky.
Nejčistší pohled je přímo do očí
Svět je opravdu pestrý a plný rozdílů. Od slavných celebrit, přes skupinky multimilionářů, průměrnou střední třídu, až po lidi žebrajících na ulicích. Kam patříte? A myslíte si, že mezi všemi těmi lidmi je nějaký rozdíl? Zdánlivě možná, protože buď se na někoho díváme z výšky, nebo k němu vzhlížíme. V obou případech však netušíme o vlastní hodnotě, o síle a nezávislosti, kterou máme. Ve snaze zařadit se, vyčlenit se, zapadnout, nespadnout, vyrovnat se, povýšit, překonat sebe i ostatní zapomínáme, kdo jsme ve své podstatě. Tento svět je pouze hra, vše v něm není ani trochu skutečné. Je to výmysl, někdy nesmysl či dvojsmysl, jindy to vše naopak dává smysl, ale celou tu dobu je to hra, kterou jsme si sami vymysleli.
Je vtipné, čemu někdy přikládáme důležitost
Přistěhovala jsem se do nového bytu. Ve vchodu to nějak extra nevonělo, tak jsem na skříňku vedle poštovních schránek položila osvěžovač vzduchu. Druhý den byl pryč. Trápilo mě, že ho někdo ukradl. Naštvalo mě to a nedokázala jsem nad tím mávnout rukou, protože jsem neuměla pochopit, proč se to stalo. Po pár dnech jsem na ten incident zapomněla. Asi za měsíc jsem se vracela domů a na oné skříňce ležely tři knihy. Asi si je sem někdo položil když vybíral poštu, no a pak na to jednoduše zapomněl, pomyslela jsem si. Podívala jsem se, co jsou to za knížky a vypadalo to na docela zajímavé čtení. Nechala jsem je tam ležet a šla pryč. Jak jsem si v chodbě svlékala bundu, vyprávěla jsem příteli o knížkách na skříňce, o tom, že si je tam asi někdo zapomněl. Na to jsem dostala velmi zajímavou odpověď: “Na tu skříňku lidé dávají věci, co nepotřebují a kdo chce si je může vzít.” Tím se vysvětlila “krádež” osvěžovače. Rozesmála jsem se a zaplavil mě neskutečně příjemný pocit pochopení. Takový ten aha efekt, kdy dostanete odpověď na otázku proč a v tu chvíli přestává být problém problémem.
Je vtipné, čemu někdy přikládáme důležitost
Přistěhovala jsem se do nového bytu. Ve vchodu to nějak extra nevonělo, tak jsem na skříňku vedle poštovních schránek položila osvěžovač vzduchu. Druhý den byl pryč. Trápilo mě, že ho někdo ukradl. Naštvalo mě to a nedokázala jsem nad tím mávnout rukou, protože jsem neuměla pochopit, proč se to stalo. Po pár dnech jsem na ten incident zapomněla. Asi za měsíc jsem se vracela domů a na oné skříňce ležely tři knihy. Asi si je sem někdo položil když vybíral poštu, no a pak na to jednoduše zapomněl, pomyslela jsem si. Podívala jsem se, co jsou to za knížky a vypadalo to na docela zajímavé čtení. Nechala jsem je tam ležet a šla pryč. Jak jsem si v chodbě svlékala bundu, vyprávěla jsem příteli o knížkách na skříňce, o tom, že si je tam asi někdo zapomněl. Na to jsem dostala velmi zajímavou odpověď: “Na tu skříňku lidé dávají věci, co nepotřebují a kdo chce si je může vzít.” Tím se vysvětlila “krádež” osvěžovače. Rozesmála jsem se a zaplavil mě neskutečně příjemný pocit pochopení. Takový ten aha efekt, kdy dostanete odpověď na otázku proč a v tu chvíli přestává být problém problémem.
