Přemýšlela jsem, jestli vám to sem dát…
někdo by mohl říct, že to sem nepatří, že to je moc/málo to či ono… ALE… polovina lidí na světě je emocionálních. To znamená, že celý svůj Život potřebují prožívat na vlnách emocí od jejich výšin po jejich propady, které jsou nezbytné pro to, aby tyto bytosti našly své jasno, které možná popírá logiku, ale následuje hlas budoucnosti a HLAS SRDCE. ❤
Pokud jste emocionální Generátor, jako já, což je velmi vysoká pravděpodobnost, tak potřebujete v Životě reagovat na to, co k vám přichází, abyste věděli, jestli je to něco, co ve svém Životě chcete, nebo jestli je to něco, co ve svém Životě nechcete.
Dnešní příspěvek je mou reakcí na to, že vláda rozhodla (i když zatím ne oficiálně), že se mají prvňáčci a druháčci vrátit příští týden do lavic, a to v rouškách.
Mé dítě do téhle skupiny patří. A má reakce je JEN reakcí na něco, s čím nesouhlasím, co ale nějaká autorita nařizuje, aniž by mi dávala prostor pro to udělat věci po svém. Než něco namítnete… já vím, že nejsem oběť, že jsem si to pro sebe stvořila s určitým záměrem, ALE to neznamená, že se nemůžu nějak cítit. ⭐️
Bez ohledu na to, jak podstatné je to, na co Generátoři (což je 70 % lidstva – viz komentář) reagují, chci dnešním příspěvkem poukázat na několik věcí…
Tou první je to, že doby nadvlády jsou pryč. Už nejde uctívat autority zvolené z pozice moci, ale lze respektovat takové autority, jejíchž síla pramení z toho, že jsou sami sebou a mohou tak být pro druhé lidi vzorem. TOU NEJVYŠŠÍ AUTORITOU PRO NÁS JSME VŠAK MY SAMI. ❤
Věc druhá: Jen my můžeme posoudit, co je pro nás důležité. Jen my víme, na čem nám skutečně záleží a pro co nám stojí za to žít. Jen my sami víme, na jakých snech, představách a hodnotách nám ZÁLEŽÍ NATOLIK, ŽE JSME PRO NĚ SCHOPNI UDĚLAT NESKUTEČNÉ. PRO JAKÉ NÁM STOJÍ ZA TO ŽÍT. ???? ???? A ráj na Zemi by podle mě byl, kdybychom respektovali, že každý to máme jinak. Že každému nám záleží na něčem jiném a každý jsme uměli tuto důležitost posoudit ne ze strachu, ale z pozice svého pravého já. ❤
Věc třetí: koukněte se na svět ven… válčíme spolu jako národy, válčíme spolu s Přírodou, válčíme spolu uvnitř rodin, válčíme spolu mezi generacemi, válčíme spolu rodiče a děti a válčíme spolu muži a ženy… Možná si to častokrát neuvědomujeme, ale kolik podpory a vzájemnosti na tomto světě máme? Jak moc nás umí takové věci semknout?
Ve videu jsem se o boji mezi muži a ženami rozpovídala víc, tak jen dodám, že dokud my ženy budeme mít strach probudit své vnitřní divošky a budeme místo toho hodnými holkami, tak to asi nebude nic moc. Ale nejde o to uzavřít boj vyhranou válkou.
Jde o to uvědomit si, že tenhle boj můžeme vyhrát jen naším srdcem. Jen tím, že ty svá bolavá a raněná SRDCE UZDRAVÍME A KONEČNĚ JE OTEVŘEME. Otevřeme je Lásce, harmonii a porozumění. Vlídnosti i schovívavosti. Rozdílnosti a jinakosti. Respektu vůči sobě i druhým. Vůči silnějším i slabším.
A jestli se ptáte, proč mě to nařízení tak rozhodilo… hmm… co se muselo stát s našimi Dušičkami a naším srdcem, když se radujeme z toho, že už ty děti budeme moci odložit do škol (s plným respektem vůči těm, kteří nemáte jinou šanci, protože potřebujete přežít ❤ ), abychom si už konečně oddechli??
Co se muselo stát s naší Láskou, vírou v dobro a Život, že se NECHÁVÁME ROZDĚLOVAT NAMÍSTO TOHO, ABYCHOM SE SPOJOVALI?
Život je fér. A vždy hraje fér. Co si kdo nadrobí, to si kdo sní. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, říkala moje babička a pak taky, že na každého jednou dojde. Tohle je KARMA. Naše osobní, naše rodová, naše kolektivní.
Na nás je, jestli budeme hrát roli oběti, jestli dovolíme dobru, aby ve strachu neudělalo nic, jestli dovolíme svým Duším, aby zůstaly schované ve strachu z projevení toho, co cítí, jestli dovolíme, aby boje, šarvátky a rozdělování rodin, partnerů, rodičů, států pokračovalo, nebo jestli SE VŠICHNI SPOJÍME V JEDNO KOLEKTIVNÍ VELKÉ DOBRO, KTERÉ DOKÁŽE ZÁZRAKY. ❤
Je to o nás a v nás. V každém jednom z nás. Možná se BOJÍTE BÝT SAMI SEBOU. Možná se bojíte se PROJEVIT a říct, co cítíte a jak se cítíte. Možná se bojíte výsměchu, MOŽNÁ SE BOJÍTE ZRANĚNÍ A ODMÍTNUTÍ… ale POKUD NĚCO CÍTÍTE, TAK TEĎ JE TEN ČAS TO PROJEVIT.
TEĎ JE TEN ČAS SE ZA SEBE POSTAVIT.
TEĎ JE TEN ČAS BÝT SAMI SEBOU. BÝT TVŮRCI NAŠICH ŽIVOTŮ.
Ať už to znamená cokoliv.
Mám vás ráda, Tvůrci. ❤
S Láskou Lenka ????
https://youtu.be/aMZDbQwyJcM
