Dneska u nás prší. Ráno jsem zaslechla na busové zastávce útržek rozhovoru dvou paní. “Konečně leje!” pravila úlevně ta první. “Aspoň nebudu muset…”
Co nebude muset, se ztratilo v hluku příjezdů a odjezdů. Ale potřebujeme nutně “aby lilo”, abychom měli “alibi”, že “nemusíme” dělat něco, co se nám nechce, ale za suchého počasí bychom “museli”?
Připomnělo mi to výrok jednoho mého dávného známého, který kdysi také cosi “musel”, ale podle svých slov byl tomu “rád”: “Chtěl jsem muset.” Proč? No přece, kdo “musí”, “nemusí” se rozhodovat sám za sebe a přejímat za to zodpovědnost 🙂
Prostě “musí muset”, a přes to nejede vlak. Nebo bus.
Máte ve svém životě také ještě nějaké “musení”, které vám brání v… (čemkoliv)? A chcete to tak mít?
Pokud ne, řešení existuje…
https://www.jolanafiserova.cz/reseni-existuje/
Připomnělo mi to výrok jednoho mého dávného známého, který kdysi také cosi “musel”, ale podle svých slov byl tomu “rád”: “Chtěl jsem muset.” Proč? No přece, kdo “musí”, “nemusí” se rozhodovat sám za sebe a přejímat za to zodpovědnost 🙂
Prostě “musí muset”, a přes to nejede vlak. Nebo bus.
Máte ve svém životě také ještě nějaké “musení”, které vám brání v… (čemkoliv)? A chcete to tak mít?
Pokud ne, řešení existuje…
https://www.jolanafiserova.cz/reseni-existuje/
