Máte příjemný den?
Udělejte si ho…
Dnes Vám svěřím svoji cestu k veganství, která byla zábavná a zajímavá.
Od dětství mi nebylo jedno, co za materiál mám na sobě, záleželo mi na přírodě i na zvířátkách. Jenže jako dítě jsem byla velmi přizpůsobivá, a tak když jsme se přestěhovali na statek, umíte si představit naše obědy nebo večeře. Když se scházela celá rodina na pravidelné zabíjačky, srdce mi krvácelo, při zvuku umírajícího prasete. Postupem času jsem se přestala zúčastňovat těchto tradic, ale maso jsem jedla dále.
Na dvoře rodina pěstovala kolem stodvaceti králíků, slepice, prasata, kozy, kachny, kačeny, takže si dovedete představit další zabíjení kvůli obědu.
Já jsem se snažila považovat to za „normální“, na vesnici to dělali všichni sousedé a já jako dítě jsem to moc nemohla ovlivnit.
Tohle všechno Vám píši proto, protože tohle všechno mělo na mě velký vliv. Vliv, který mě dovedl až sem, k veganství.
Měli jsme zahrady a lesy. A to bylo nádherné pro osmiletou holku z města. Kdykoliv jsem mohla, utíkala jsem na zahradu a okopávala jsem zeleninu nebo kytičky. Tam jsem se cítila „jako doma“, ale spíše jako v Ráji. Ocitla jsem se v jiném světě, neslyšela jsem nic z okolí, jenom hlína a plody země. Nádherný nepopsatelný zážitek, který jsem cítila pokaždé na poli nebo zahrádce.
Když se mi narodila moje dcera, od malička nechtěla jíst maso. Největší potíže měla už ve školce, kde vůbec nechápali a nerespektovali, že dcera nechce maso a nutili jí ho každý den jíst. Musím se přiznat, že i pro mně v tuto dobu bylo zvláštní, že má problém jíst to, co všichni jíme. Nakonec se stala z dcery vegetariánka a já díky ní, jsem přemýšlela více o tom, co jíme a stala se ze mě také vegetariánka.
Dcera zůstala u vegetariánství, ale já jsem cítila, že to ještě není „ono“, že tato strava mi nestačí, že vlastně hledám ještě něco jiného.
Píše se rok 2016 a já hledám na youtube jógu a našla jsem začínající veganku Camie, na kterou se dívám do dnes. Tak moc mě chytilo za srdce její video o veganství, že jsem si řekla, to je „ono“, to je to, co jsem hledala…
Na náhody nevěřím, spíše na to, že až jsme na něco připravení, tak to dostaneme.
A tak začala moje cesta veganství. Výměna kosmetiky, jídelníčku, přípravků do domácnosti a všeho živočišného. Toto všechno mě moc bavilo, zkoušení a hledání náhrad živočišných věcí. To si nedokážete ani představit, jak to bylo a ještě stále je zábavné.
Zjistila jsem, že veganství je naprosto „moje“. Neberu to jako trend, nejsem člověk, který se řídí okolím, co teď letí.
Já dávám pozor na signály svého těla, a když jím vegansky, moje tělo jásá. Jsem naprosto šťastná veganka. Tak dlouho jsem hledala vhodné stravování pro mně.
A jak jsem poznala, že veganství je to MOJE?
Jednoduše… Vůbec mi nic nechybí, žádná chuť masa, sýrů, jogurtů nebo něčeho jiného. Jím vegansky a moc mě to baví. Nikdy mě tak vaření a vůbec příprava jídla nebavila, jak teď. Zamilovala jsem se do zeleniny ještě více než předtím a už si neumím představit život bez ní.
Nakonec bych chtěla říct, že jsem šťastná, že se nepodílím na zabíjení zvířat, která mají duši i právo žít, tak jako my lidé.
Respektuji ostatní, kteří jí živočišné produkty. Myslím si, že je to každého věc, co si dává do svého těla. Ale lidé, kteří říkají, že možnost jíst maso tady je, by si měli uvědomit, že možností tady je více, že je to jen zvyk, který se dá změnit.
Veganství je pro mě nejen stravování, ale i nádherný zdravý životní styl a to mě naplňuje nejvíce.
S láskou, Kristi ♥
