Víte, proč tolik začínajících podnikatelů ve svém podnikání neuspěje? Protože mají strach. Rozhodnout se jít do podnikání je jedna věc, ale překonat své VLASTNÍ strachy, které s podnikáním souvisejí je naprosto něco jiného.
Řekněme, že jsme se opravdu řádně a po dlouhých správných úvahách rozhodli začít podnikat. Udělali jsme si perfektní byznys plán (víme, co, komu budeme prodávat), máme i výborný marketingový plán (víme, jak to budeme prodávat) a dokonce máme i finanční rezervu do začátku. Zdá se tedy, že jsme skvěle připraveni, můžeme začít a jistě se nám povede dobře, ale…
Příprava na podnikání JE velmi náročná (o začátku podnikání si můžete přečíst i v mém článkuhttps://www.zenysro.cz/blogy/osobni-rozvoj/do-podnikani-bez-penez-nelez). Vyžaduje čas, úsilí, finanční investice, boj s různými institucemi a zároveň obrovskou vnitřní motivaci a odhodlanost ke splnění zadaného cíle = podnikat.
Pak ale nastupuje další fáze a mnohdy mnohem těžší, a to boj sám se sebou a se svými strachy, pýchou ješitností, pohodlností a závistí. Ano i naší vlastní závistí.
Strach:
Jsme připraveni, vše máme naplánováno, a přesto máme strach. Strach z odmítnutí, ze sebe prodeje, strach z neúspěchu, strach ze ztráty pohodlí, ztráty peněz, strach….strach…strach…
Začneme si házet sami sobě klacky pod nohy. „Bude o mě zájem? Budou o mé služby či produkty klienti stát? Nebudu odmítnutá? Nebudu trapná? Co si o mě lidi pomyslí? Co když to nevyjde?“, ale zároveň „A co když to vyjde?“
Bojíme se neuspět a zároveň se bojíme uspět.
Strach je emoce, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Doprovázejí ho neurovegetativní projevy, zpravidla zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, někdy husí kůže. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení, která má jedince připravit na útěk, únik nebo obranu. Strach motivuje k vyhnutí se nebezpečí nebo k útěku před ním. Kde to není možné, tam se často strach mění na agresi.
Strach rozlišujeme na atavistický, který je vrozený (strach z bouře, ze tmy, z některých zvířat) a naučený (strach ze stáří, osamělosti, ztráty zaměstnání atd.).
Zdroj: wikipedia.cz
„Účelem života je rozvoj vlastní osobnosti. Ale člověk má dneska sám ze sebe strach.“
Oscar Wilde dramatik, prozaik a básník 1854 – 1900
Pýcha:
Naše vlastní pýcha nám mnohdy nedovolí dělat to, co chceme, protože na to naše okolí nebylo zvyklé, není připravené, nechápe to. Naše vlastní pýcha nám mnohdy nedovolí třeba sednout na kolo a rozvést naše vlastní letáky s nabídkou služeb do okolních ulic a vesnic, protože to je přeci pod naši úroveň.
Pýcha(též povýšenost, namyšlenost, zpupnost, latinsky Superbia) je vlastnost spočívající v nadhodnocení vlastní osoby. Opakem neřesti,pýchy je cnost pokory.
Zdroj: wikipedia.cz
Pohodlnost:
Je nesmírně těžké vystoupit z naší pohodlnosti tzv. komfortní zóny, vystoupit z autopilota a začít dělat věci jinak, jiným způsobem.
Komfortní zóna je oblast, která je nám dobře známa. Jedná se o oblast, kde nepociťujeme strach, je to zóna klidu, umožňuje nám si odpočinout, nežít ve stresu a určitým způsobem nás chrání, cítíme se v ní v bezpečí.
Zní to hezky, že? Tak proč bychom měli takovou zónu bezpečí opouštět?
Jakmile z ní vystoupíme, pak se dostaneme do tzv. zóny růstu (nebo také zóna motivační či učení se), a pokud tak učiníme, pak je to známka toho, že jsme překonali náš strach. Tím, že vystoupíme z komfortní zóny a dáme se na cestu našeho růstu, můžeme stále pociťovat nervozitu či strach, a tak je to v pořádku. Tím začneme pracovat se svým strachem a zároveň si tím rozšiřujeme i naši původní komfortní zónu, protože pokaždé, když vystoupíme z komfortu, něco nového se naučíme a postupně se budeme v nové oblasti cítit opět komfortně. Ale pozor, abyste se nedostali za oblast růstu. Zde se nachází oblast riziková, oblast paniky a zóna negativního stres a tam se dostat nechceme.
Závist:
V době sociálních sítí, kde se každý ukazuje takový, jaký ve skutečnosti rozhodně není, je velice snadné závidět cokoli, třeba i sousedovi kočku. Vždy však mějme své kritické myšlení a ptejme se, co je skutečné, co je pravé.
Závist (lat. invidia) je jedna z lidských emocí, spočívající v touze po něčem, co má někdo jiný, a snaze získat předmět této touhy, či druhého o to připravit, někdy i za cenu zavrženíhodných činů. Spolu se žárlivostí či nenávistí patří mezi konceptuální lidské emoce. Opakem závisti je přejícnost.
Zdroj: wikipedia.cz
Kritické myšlení známe všichni velmi dobře, jen jsme jej v průběhu poslední doby přestali používat. Jedná se o náš vlastní postoj, o naši schopnost rozhodnout, rozlišit a zhodnotit situaci, řekněme, zdravým rozumem. Jedná se o dovednost, kdy dokážeme nepodléhat obecnému mínění, nepřebíráme názory druhých, ale tvoříme si své vlastní názory na základě našeho vlastního průzkumu, přemýšlení, vědomostí, zkušeností, studia a názorů skutečných odborníků. Schopnost, kdy dokážeme zaujmout odstup od názorů druhých a různých situací a dokážeme připustit, že jiní mají na danou situaci odlišný názor.
Kritické myšlení neboli kritičnost je z řeckého κριτικός/kritikos – schopnost rozhodnout či rozlišit, od κρίνω/krinó – rozlišuji, soudím)
„Vždycky je tady ten strach z vlastní hlavy a z toho, co si budeš myslet.“
Tyler Joseph Americký zpěvák 1988
Jak ze strachu ven?
Existují metody a techniky, které pomáhají pracovat se strachem (meditace, mindfulness, některé NLP metody apod.). Záměrně neuvádím „pomáhají bojovat či odbourávat stres“. Osobně se domnívám, že strach nelze zcela odbourat, vymazat, nebo ho někam vyhodit…dokonce, pokud ho potlačujeme, tak se rád vrací v chronických onemocněních a v mnohem větší míře. Je třeba se s ním naučit pracovat, poznat ho, pochopit ho, přijmout ho a udělat si z něj NEJLEPŠÍHO přítele. Strach MÁ své opodstatnění, MÁ svůj důvod, že tu pro nás je, chrání nás, učí nás, pomáhá nám, takže proč bychom se ho měli zbavovat? Strach byl, je a vždy bude. A tak je to v pořádku. Toto „pravidlo“ platí nejen pro strachy v podnikání, ale i při jakém kolik jiném strachu, který v životě můžeme zažívat.
Je třeba se s ním naučit pracovat, využít jeho sílu k tvoření a pomoci, ale především k našemu růstu a tím ho překonat. Strach nám ukazuje kudy jít a čeho se vyhnout. Na co si dát pozor, co nedělat. Za čím naopak jít, co si vyzkoušet a co nechat být.
Využívejte strach ve svůj prospěch, to je přesně to, na co čeká, tak tu šanci nepromarněte. 🙂
„Je v pořádku začít znovu. Je v pořádku znovu vybudovat. Je v pořádku mít strach.“
Ralph Smart psycholog a spisovatel
