Odpustit nebo ne? Jak se rozhodnout v osobních dilematech
Dokážete odpustit?
Určitě jste se setkali ve svém životě se situací, kdy jste si položili otázku:
Dokážu odpustit?
Je celkem jedno, jestli jemu, nebo jí, nebo co, nebo komu, jestli teď nebo zítra, či za pár let. Každého z nás určitě tato záležitost potkala, více nebo méně. Co je pro někoho více, je pro druhého méně a naopak.
Co vlastně je odpuštění?
Je to skutečnost potlačení svého ega, svého já a fakt, že se dokážeme přenést přes pocit jakési vnitřní prohry a všechno zlé, co nás díky někomu, či něčemu potkalo, hodíme prostě a jednoduše za hlavu. Upozadění ega, které nás provází životem, které nám určuje naše pohnutky, to jak se v určité situaci zachováme, dalo by se říct, že je to naše vnitřní já, které formuje charakterové vlastnosti člověka.Je to naše dobrá vůle, naše sebeuvědomění, nebo naše pozitivní energie držená zatím pod pokličkou, těšíce se na vhodný okamžik svého uplatnění?
Co všechno dokážeme odpustit?
Podraz, pomluvy, nevěru, smrt.. ? Individuální, že?
Ale víte, co je na tom všem zajímavé?
Za mě je to patrně otázka, proč vlastně má člověk odpustit? Co myslíte? Děláte to pro toho druhého, abyste mu udělali radost, aby se cítil lépe?Je to kvůli tomu, že určitá dávka shovívavosti by se měla tolerovat?Nebo je to kvůli našemu vnitřnímu pocitu úlevy?
Ať je to tak či onak, je určitě lepší zahodit válečnou sekyru do žita a tím i všechny ty lži, nepravdy, a zbytečnosti, které nás vlastně tíží a my je vláčíme, jako kouli na noze a vlastně se s nimi nijak neztotožňujeme, protože prostě nejsme takoví.
Nejsme zkrátka tak stavění.
Co odpuštění předchází?
Vždy by našemu odpuštění mělo předcházet jakési vnitřní logické zpracování, vyhodnocování, vnitřní analýza.
Výsledek?
Výsledek by měl podle mě vyjít jen jeden jediný.
A to ten, že pokud sami v sobě cítíme, že věci, slova, činy, které se staly, můžeme zařadit do skupiny odpustitelných, tzn. omluvitelných (jsme přece jen lidi, ne stroje, každý je omylný), tak potom je skutečně na místě odpustit.
Jakmile si tyto skutečnosti dáme v sobě dohromady,(určitě je i vhodné si při analýze vše napsat na papír), pak jednoduchou dedukcí vylučme vše, co je opravdu zbytečné, to co se s námi neslučuje, ať už je to pokryteckost, špatný pocit, víra, skutek, předsudky.
Dejte si čas na svou analýzu…
Dejte si tolik času, kolik potřebujete.
Je jedno, zda odpustíte za pět minut po hádce s manželem, nebo až po dlouhých třech letech, důležité je, abyste si vše a řádně promysleli, uvědomili, prožili a došli k výsledku, který vyvěrá z čisté pozitivní energie, kterou máme vesměs všichni v sobě, a to je láska.
Následuje…
Logicky pak musí následovat uvědomění, že se ulevilo Vám, a také tomu komu odpouštíme.
A víte proč, je tak důležité umět odpustit?
Protože, pokud dokážeme odpustit, odejde to, co nás trápilo – negativní, a proto logicky,
…to pozitivní může začít :o)
Přeji Vám krásné odpouštění a nové ještě lepší začátky.
Vaše Petra
Zdroj foto:Pixabay.com
