Umíte se strachovat? Pak jste připraveni na láskování
Láskování je moje nejmilejší, nejoblíbenější a nejradostnější činnost.
Láskování dělám fakt ráda.
Jak jsem se k láskování dostala?
Všechno to začalo strachováním. Strachování byl můj první krok k láskování, ale na začátku jsem to nevěděla. Na začátku (když jsem byla malé dítě), tak mi šlo jen o jedno. Být dobrá.:-). A to je dobrý začátek propadnout činnosti strachování, protože jednou přichází den, kdy propadneme strachu, že nejsme dost dobří. A tak se naučíme, dělat si starosti, jestli vyhovujeme, jestli jsme dobří nebo špatní.
Řeknu vám, jak se mi to s těmi starostmi stalo. Vzniklo to nějak takhle:
Slýchala jsem: ” Ty seš hloupá, když si neděláš starosti.”
“Teď nemám na tebe čas, mám starosti.”
A nebo: “Teď na tebe nemám čas, dělám si starosti.”
A nebo prosté:
“Dělám si starosti s…..(a miliony různých jmen, věcí atd…).”
Jako děti se učíme od dospělých a vlastně ani nevíme, že se něco učíme.
A tak jsem se naučila: “Chci-li být považována za dospělou a dobrou a chytrou, pak se musím naučit dělat si starosti. A čím lépe a víc to dokážu, tím lepší, dobřejší a hodnotnější budu a tím víc mě budou mít rádi.”
A tak jsem se snažila.
Popíšu vám, jak se to dělá. To například pomyslíte na sebe a rychle najdete, co by se mohlo pokazit, co by mohlo být nehezké a tak, a začnete si s tím dělat starosti a přemýšlet, jak tomu “pokažení” zabránit.
Samozřejmě nesmíte myslet jen na sebe. Fuj, to je sobecké! Musíte si přece dělat ještě starosti s druhými lidmi. Tak je to správné. Tak třeba musíte dělat si hodně starostí o děti (máte-li je), o manžela (máte-li ho), popřípadě pokud jste muž, tak si musíte dělat starosti o svoji manželku.
No a pozor, aby strachování bylo opravdu dobré, tak je potřeba si ty starosti dělat pořádně. Třást se strachy, nebo rázně velet druhým, aby se zabránilo všemu co se může pokazit. Atd…
A pak jsem k tomu ještě přidala, že když se něco pokazí, tak je to moje vina, protože jsem si s tím přece měla dělat starosti.
Dělala jsem to vážně velice dobře a skvěle a pokud by se v této činnosti dal získat titul, tak bych byla Ph.D. v dělání si starostí všeho druhu!
Ve výsledku jsem se domnívala, že jsem zabránila stotisícům katastrof, vždyť jsem zachraňovala svět.
Ach, to zoufalství, když jsem stále znovu a znovu zjišťovala, že jsem si zase s něčím nedělala dost starostí a tak se to nějak pokazilo. Moje pocity byly: úzkost, beznaděj, stres, vina, vyčerpání… A protože jsem se tak cítila, tak jsem se domnívala, že musím přidat a ještě víc se znažit, což znamenalo dělat si víc a víc starostí. Když už to bylo zoufalé, tak jsem navštívila kinezioložku a lékařku homeopatku. Jedna mi řekla, že jsem “oříšek” a druhá se rozbrečela. Tak už jsem nikam nešla. S oběma jsem si totiž dělala starosti a také s tím, že jsem nejspíš naprosto beznadějný případ, který ještě navíc způsobuje potíže druhým lidem, protože najednou nejsou tak skvělí, za jaké se měli. Katastrofě jsem neunikla (o tom jak prima jsou katastrofy někdy příště:-)).
To jsem ještě netušila, jak skvělou věc jsem se naučila. A že mi umožní dělat láskování. O tom zítra.
A jak to máte vy? Umíte si dělat starosti? Umíte se pořádně strachovat? Jestli jo, tak jste ti nejlepší adepti na láskování. Teda kdyby se vám líbilo a kdyby se vám chtělo.
Zdroj foto: Pixabay.com
