O toto neradostné prvenství se dělí hned dvě kočkovité šelmy. První z nich bývala nechvalně známá champawatská tygřice. Obávaná samice tygra bengálského po téměř dvě desetiletí terorizovala lidská obydlí v oblasti severní Indie a Nepálu. Zvíře, které bylo zastřeleno v roce 1907 britským lovcem Jimem Corbettem, usmrtilo na čtyřista třicet šest lidí. Nejméně čtyřista lidí měl na svědomí také i slavný leopard z Panaru, který na začátku 20. století děsil obyvatele oblasti Kumaon v severní Indii. Ulovit se jej podařilo v roce 1910 opět britskému lovci Jimu Corbettovi.
Mezi nejobávanější lidožravé predátory současnosti patří obrovský, údajně až šest metrů dlouhý krokodýl Gustave. Žije v blízkosti jezera Tanganika v africkém Burundi. Na svědomí má podle některých odhadů přes třista obětí.
A co vlastně vzbuzuje touhu divokých zvířat po lidském mase? Důvodem útoků na člověka je nejčastěji úbytek přirozených teritorií a nedostatek potravy. Pro starší a nemocné šelmy je člověk navíc snadnou kořistí. Někteří odborníci se domnívají, že opakované útoky souvisejí se specifickou chutí lidského masa. Lidská krev totiž obsahuje více soli než krev divokých zvířat. Pokud predátoři lidské maso jednou okusí, přijdou mu velmi rychle na chuť.
U nás doma teď probíhá malá revoluce. Rozhodli jsme se, že začneme kupovat kvalitnější krmivo, a tak jsme pořídili kuřecí stehna. A víte co? Psi jsou nadšení! Myslím, že se na nás teď dívají jako na nejlepší páníčky na světě. Já vím, zní to možná trochu přehnaně, ale když vidíte, jak jim chutná, je to prostě k nezaplacení. Kdo by to byl řekl, že si tak snadno získáme jejich srdce!