Příběh přátelství a nezištné pomoci v těžké situaci
Všechno začalo asi před půl rokem. Čím dál tím víc a častěji jsem nadávala na svůj počítač. Přístroj, který jsem dostala před pár lety za korunu od společnosti T-Mobile. Chvíli fungoval, pak na mne udělal dlouhý nos a šel ke kamarádovi k přepracování nastavení. A opět běžel… tak nějak… ale běžel.
Ale před půl rokem začala skákat obrazovka, vypínat se, černat atd., prostě spousta problémů. Zase přesun k prohlídce a zpět návrat s větou “No, teď jede, ale je to jen na pár dní, už nevydrží. Vždyť to ani není počítač, ale jen trochu lepší kalkulačka.” A měl pravdu. Během týdne totéž přeskakování a černání obrazovky. V kombinaci s mým zbytkovým zrakem – no hrůza. A já neměla na čem pracovat pro “své lidi” :;( Bez počítače se webový projekt nedá vytvářet a tak jsem byla v pasti. Vše, i ten nejmenší krok, trval minimálně týden, protože cokoliv bylo vytvořeno, to se vzápětí samo mazalo, likvidovalo… Padlo na mne zoufalství, co dělat dál. Možná by některá z vás z fleku věděla, jak změnit situaci, ale já na nic nepřišla.
Napadlo mne jediné – hledat pomoc kdekoliv, kde to jen šlo. Tak jsem začala zjišťovat, zda bych díky práci na stánkách nemohla někde získat jiný stroj, který by fungoval. Bohužel všude jen odmítavý postoj… „Že děláte něco pro druhé je fajn, ale nejste organizace, to vůbec nejde“, „Fyzická osoba?“ a buch s telefonem… samé “NE! NE! NE!”. Prostě bez šance.
Až svitla naděje, když mi moje akupunkturistka Patricie darovala svůj starší, nicméně nadupaný stroj, který nemá monitor, ale fungovat by snad měl. Bohužel stál po čtyři roky ve sklepě, takže nikdo netušil, jaký bude jeho skutečný stav a monitoru ani znalostí nemaje, nemohla jsem to zjistit. Před pár dny se do tohoto vložil Martin, který pro stránky dělal jakožto dobrovolník i nějaké to video (Plazmaferéza a WalkAide, které bude brzy k vidění), počítač si odvezl, napojil a zjistil, že je třeba vyměnit vypálený hardware, ale jinak fungovat bude. A když už byl v té výměně, přidal ještě další, protože ví, kolik paměti zabírají programy a vše okolo práce na webu. A celé to udělal i doplnil o komponenty zcela zdarma, z vlastních zdrojů, abych měla radost, abych pro “své lidi” dál mohla pracovat.
A nastala otázka monitoru. Na nový bych neměla, vlastně ani na použitý, takže co dál? Mých pět tisíc, co beru jako důchod nejvyššího stupně, mi nepokryje ani cenu nájemného, kde tedy vzít a nekrást? A zase jsem si vzpomněla na všechny ty nabídky finančních darů, které ale vždy ztroskotaly na větě “Vy nejste organizace, jen fyzická osoba? To nemůžeme dát do daní. Nezlobte se, ale nic vám nedáme. Ovšem držíme palce, ať se daří.” Vrrrr, jsem na tyto věty už alergická.
Martin byl sice ochotný mi alespoň na čas zapůjčit svůj monitor, ale kde nice není, ani čert nebere, a já nevěděla, jak vlastní monitor seženu. Tak jsem začala psát. Napsala jsem každému, o kom vím, že se nějakým způsobem pohybuje ve světě počítačů, či se k nim má možnost dostat. Do všech stran jsem rozesílala zprávy s tím, že sháním monitor s obrazovkou 24“ (nutné kvůli mé ztrátě zraku), ovšem za nízké ceny, nejideálněji samozřejmě zdarma atd. A nebyl žádný úspěch. Nikdo nevěděl. A pak mi přišel e-mail od uživatele webu Vaška, táty dívky, které roztroušenou sklerózu diagnostikovali celkem nedávno, a já jí i její rodině předávala prakticky od počátku rady, nápady, zkušenosti, informace, prostě cokoliv, co potřebovali: „Zítra ti přijde monitor, snad jsme se trefili podle parametrů, o kterých jsi psala. Zásilku můžeš sledovat na tomhle odkazu… A tady je odkaz na informace o monitoru… Peníze neřeš. Domluvili jsme se s klukama z webu. A chceme ti tím poděkovat za to, co děláš. Za to jak nám pomáháš.“
Zůstala jsem vyjeveně čučet a vlastně čučím ještě teď. Mám po dvou a půl roku od prvního ťuknutí pro web konečně fungující stroj 🙂 Nevím jak víc děkovat všem zúčastněným, kteří se rozhodli mi pomoci k usnadnění života a podmínek, za jakých pro “své lidi” denně pracuji. Dovolím si tedy i zde složit obrovský dík, který patří Patricii, Martinovi a přátelům nejen z našeho diskuzního fóra, které nemám jmenovat celými jmény, takže jen nicky, tedy Vaškovi, delfínovi a čertíkovi Bezzubkovi.
Nikdo z nich vůbec netuší, jak moc mi usnadnili život a vlili do žil novou energii, protože po všech těch odmítnutích jsem již chtěla házet flintu do žita, což oni naprosto obrátili.
Zdroj foto:Pixabay.com
