Také máte ten pocit, že se v poslední době vyrojilo spousta koučů, mentorů a školitelů? Kolem koučování, stejně tak jako okolo tisíce dalších oborů koluje spousta mýtů:
1. Kouče nepotřebuji
Máte pocit, že Vám sebekoučování stačí? Už jste někdy vyzkoušeli chodit do posilovny? Začaly jste chodit s obrovským nadšením, přesvědčením a cíly, ale postupně toto nadšení opadlo. Zaplatili jste si někdy hodiny trenéra. Trenéra, který na Vás každé pondělí a čtvrtek v posilovně čeká a který Vám ukazuje, co a jak nejlépe cvičit a zároveň Vás do cvičení podporuje? Která varianta posilování Vám přinese větší výsledky? Osobně si myslím, že s trenérem a stejně tak je to s koučem. Dalším poznatkem často bývá, že si mohu pokecat s přáteli, proto nepotřebuji kouče. Takové povídání s přáteli je důležité, ale nedojde u něho k rozvoji sebepoznání s rozvojem ať už profesní či osobní oblasti.
2. Kouč radí lidem, to já nepotřebuji
Koučování není poradenství, ani konzultace. Cílem kouče je objevit v každém jeho skrytý potenciál formou pokládaných otázek a naslouchání. Někteří koučové jsou i mentory, dokáží tedy poradit v oblasti, ve které jsou experty a jestliže o to klient žádá. Koučování není psychoterapie.
3. Koučem může být každý
I když je tato profese neregulovaná, koučem každý být nemůže. Základním předpokladem kouče je jeho vyzrálá a vyrovnaná osobnost, velká dávka empatie a chuti naslouchat. Umění klást cílené otázky právě k objevení vlastního potenciálu koučovaného.
