„Odpouštím ti všechno, cos mi udělal,“ řekla jsem a přitom myslela na všechny muže.
„Odpouštím ti všechno, cos mi udělala,“ odpověděl mi on a energie, ve které jsme se vzájemně rozplývali, se ještě zvýšila.
Už tak jsme se oba vznášeli v nesmírně krásné a úžasně silné energii. Oba oblečení, ale pevně v objetí. Po těch slovech naše kundalíní vylétla vzhůru takovou silou, že jsem měla potřebu začít ji krotit, hlazením jeho srdeční čakry. Energie se zjemnila a reagovala přesně podle toho, jak jsem si přála.
Cítila jsem se tak šťastná, tak silná, tak ženská…cítila jsem se jako nikdy v životě.
„Otevři prosím oči,“ požádala jsem, potřebovala jsem vidět dál, jeho duši. Poslechl.
Ten pohled se mi vryl do mysli. Jeho oči, tak přijímající, tak dávající. Tak oddávající se. Bylo v nich tak moc, úplně vše, odvaha, pokora, vděčnost, oddanost, síla, mužnost…bylo tam toho tolik, že jsem zcela spontánně řekla: „Vidím v tobě Boha.
„Vidím v tobě Bohyni,“ řekl on.
„Vidím tě takového, jaký jsi. Konečně vidím, jaký doopravdy, jsi. Vidím kdo jsi.“
„Jsi úžasná, Božská.“
„Oba jsme úžasní. A víš co, právě jsem nějakým dalším smyslem viděla, jak nám všichni Olympští Bohové tleskají. Konečně jsme se potkali na té nejhlubší úrovni,“ se smíchem jsem mu řekla o představě, která se mi objevila v mysli. Usmál se také.
Smáli jsme se a objímali a hladili po tvářích, jemně citlivě, a energie vědomého milování nás prostupovala.
„Uzdravuji se a léčím na všech úrovních, i energetických,“ řekla jsem mu. „I já to tak cítím,“ odpověděl, „také se uzdravuji.“
Vlny energie námi proudily, a pohybovaly našimi těly. Ty reagovaly zcela spontánně podle toho, jak jsme otvírali a zaměřovali své vědomí.
A pak se mé tělo samo od sebe narovnalo, už jsem na něm neležela, ale seděla jsem svým klínem v jeho klíně. Aktivuji tvou první a druhou čakru, pomyslela jsem si, a moje Lilith se v mé jóni začala radovat, protože náhle měla plnou pozornost mou, i jeho penisu, teď už lingamu. Ten totiž začal být konečně vědomý, a proudily z něj energetické vlny plné lásky. Lilith se začala vlnit, a s ní celé mé tělo. Energie, která z ní prýštila, byla tak silná, že jsem blahem nahlas povzdechla…jeho lingam okamžitě zareagoval a vyslal ke mně další příval neuvěřitelně silné energie. Tu jsem vracela skrze srdce svého, do srdce jeho a takto, zcela přirozeně se vše v nás spojilo.
Konečně byl mužem, konečně jsem to cítila a konečně jsem i já mohla být ženou. Konečně vše bylo tak, jak mělo být, nikde žádný blok, omezení, jen maximální přijetí a odevzdání. Jeho i mé.
Hlavou mi v té chvíli bleskla vzpomínka na naši hádku, která vznikla asi před hodinou. Kolik změn a zásadních informací v tak krátkou dobu mezi námi proběhlo? Energie odmítání a nepřijetí jednoho, se přelévaly na druhého, jin stál proti jangu, a přitom stačilo málo…uvědomění a obyčejná odvaha jít do akce.
Ještě před chvílí jsem byla smutná a zoufalá. Ráno jsem se totiž vzbudila s pocitem, že včera jsem zase pomohla muži a zase jsem nic nedostala. To uvědomění bylo tak silné, že jsem náhle byla zcela bez naděje. A přestávala jsem si věřit, že já sama dokážu něco změnit. A i když se mi včera podařilo zvednout tomu muži jeho kundalini a dát mu prožít její energii, přesto mne zase sevřely pochybnosti, že nic neumím, že nic nedokážu. A přitom on křičel a zmítal se silou mužské energie, do které se probouzel. Tak mocná byla.
Odehrávalo se to však jen v úrovni srdce a hlavy. Tam to mezi námi proudilo tak silně, až mne bolelo na prsou a rozbolela mne hlava.
Ale on byl evidentně maximálně spokojený. Přitom já cítila, že někde něco chybí, jen jsem v tu chvíli nevěděla co. Myslela jsem celou dobu hlavně na něj a jeho prožitky, a ne na sebe. A jeho chvála a radost mne těšily, ovšem jen na určitou dobu. A ráno pak na mne padlo to zoufalství a beznaděj. Nic se pro mne nezměnilo…pořád je to stejné… celý můj život to tak je. Každý muž vždycky určitou část mé osobnosti odmítal…
Cítila jsem tak fatální pocity beznaděje, že abych je vyjádřila, řekla jsem mu, že mne trápí stav celého světa, a že nevidím žádné světlo v tunelu
Začal mi vysvětlovat, že se mýlím, začal mne poučovat, snažil se, řešil. A čím více vysvětloval, tím já byla více naštvaná. Proč nemůže prostě říci jo, máš pravdu? Nebo proč prostě nemlčí?
A pak mi to došlo! „Nepotřebuji tvé poučování! Potřebuji tvou blízkost. Potřebuji vědět, že se na tebe můžu spolehnout. Že já žena, se o tebe jako o muže mohu opřít. Ale ty to nevnímáš, ty řešíš. Všichni řešíte, nebo rovnou utíkáte! NIKDY mi toto žádný muž neposkytl. Proto jsem smutná, zoufalá, zlá, proto mám chuť tě něčím praštit, abys už konečně pochopil! Aby to už konečně nějaký muž pochopil!“
Koukal na mne a pak mi řekl, „my muži jsme nastaveni tak, že věci řešíme“. „Já vím, ale já jsem žena, jsem emocionální, citlivá. Nepotřebuji řešení, přijdu si na ně sama! Potřebuji bezpečí!
Pak jsme se odmlčeli…
„To je velký aha moment“, řekl po chvíli on. „Hmmm, ale vždyť to už je přece známá věc? V mnoha knihách se už o tom píše!“ „To je všechno na houby, já to potřeboval prožít, procítit.“
Tím, že muž pochopil a přijal tento zásadní moment, pustila mne moje mysl dál. Takže jsem řekla: „Protože se s tebou necítím být v bezpečí, tak jsem o sobě zase začala pochybovat.“ „Ale proč, vždyť jsi tak skvělá! Tolik toho umíš, jen si vzpomeň na ten včerejšek! To bylo úžasné, co jsem prožil. Proč o sobě pořád pochybuješ?“
„Protože po tom včerejšku mám zase pocit, že jsem to nezvládla. Že jsem přehlédla, že vše není tak, jak má být. A hlavně protože se cítím odmítnutá ve svém ženství, ve své vlastní podstatě.“
„Tak, a teď jsi mi všechno pěkné, co jsem získal, zase vzala“, řekl. „To jsem nechtěla, ale musela jsem ti to říci, protože to je ten hlavní důvod mého smutku a beznaděje. Moje Lilith v mé jóni se cítí odmítnutá a nenaplněná, a tak řádí a vzteká se. A já cítím beznaděj…“
„Ale já jsem tě neměl jak naplnit! Jsem od svého penisu úplně odpojený. Necítím ho a představa, že bych měl pronikat do něčeho neznámého, je pro mne naprosto nepřijatelná!“
„Ale vždyť přece toto vše se odehrává jen na energetické úrovni. Copak si to nedovedeš prostě jen představit?“ „Ne, absolutně ne! A přitom si uvědomuji, že to mne blokuje i ve vnějším světě, v tom, abych byl úspěšný. „Ano, tak to přesně je. A tak to bude, dokud to ty sám nezměníš“, přitakala jsem. „To nelze změnit! Je to ve mně příliš hluboko! “
Energie se mezi námi krásně prostřídaly a náhle měl pro změnu problém on.
Jang versus jin.
A pokračoval: „Najednou mám chuť sníst hromadu něčeho sladkého, utéct nebo někoho zabít. Třeští mi hlava a mám pocit, že mne to roztrhne.“ Prohlásil rezolutně se zcela změněným výrazem.
„Víš co, tak jo, zabij mne!“ postavila jsem se proti němu, „protože pokud my dva, žena a muž, nejsme schopni domluvit se, nemáme šanci nic změnit. Dokud budeš ty a všichni ostatní rezolutně odmítat svou změnu, tak už tady nechci být. Už jsem z té marné snahy tak unavená, že to pro mne bude vysvobozením. Jsi tak chytrý, ale jen kecáš, a když přijde na podstatu, odmítneš. Před chvíli jsi byl hrozně nad věcí a poučoval mne a nyní jsi sám v háji. Jak ti potom mám věřit? A hlavně, jak se s tebou mám cítit jistě a sebevědomě?“
„Jsi příšerná! Všechno převrátíš!“ zasyčel vztekle. „Já vím, ale takto my ženy fungujeme, abychom vám ukázaly, kde máte problém. A chováme se tak ne proto, abychom vás naštvali, ale abyste se sebou konečně začali něco dělat.“ „Jenže já nevím, jak mám svůj problém odstranit. A navíc je příliš zásadní. Nechci se tím vůbec zabývat.“ řekl, a zase se odmlčel.
„Jo, ale vzniknul v tvém dospívání, ten můj vznikl už před mým narozením, a přesto se snažím, co mohu, zpracovat jej. Ale bez absolutního přijetí tebou, mužem, jsem ztracená. Nemůžeš mne přijímat jen část, musíš mne přijmout absolutně celou, se vším všudy.“ Mlčel.
Seděla jsem naproti němu na gauči a chvíli netušila co dál…“Bohyně, děj se vůle tvá, ne má“…bylo jediné, co mne napadlo a co jsem v duchu vyslovila.
„Jdi za ním a sedni se na něho“, vstoupilo mi náhle do mysli.
„A to stačí, nic víc?“ „Udělej to a uvidíš“…
„Navrhuji něco zkusit, co ty na to?“ zeptala jsem se ho. Naštěstí souhlasil.
Posadila jsem ho na gauč a sedla si mu do klína, tváří v tvář. Drželi jsme se v objetí a chvíli se nic nedělo. Ale během krátké chvíle mezi námi začala proudit energie. A mnohem větší silou než včera. Protože včera jsme seděli proti sobě a dotýkali se jen rukama. Takto v objetí se naše energie probouzela mnohem silněji. A její síla se neustále zvyšovala, až mne požádal, ať si na něj lehnu. Tentokrát jsem poslechla já.
„Řekni mi prosím – přijímám tě“, požádal znovu. Opět jsem poslechla. „Přijímám tě. Přijímám tě se vším všudy, takového, jaký jsi,“ vyslovila jsem to, po čem jsem sama toužila. A pak se to stalo, blok zmizel a jeho silná sexuální energie se volně rozběhla do všech světových stran. A muž se stal zase mužem, protože byl vyslyšen. „Přijímám tě takovou, jaká jsi,“ vyslovil i konečně i on.
A já tu proměnu ucítila, všechny mé Bohyně, Lilith v jóni, Eva v srdci, i Acea v mysli se propojily a zázrak pokračoval… Začala jsem být celistvá, protože jsem se vedle muže ucítila v bezpečí. Přijímaná se vším všudy.
Milovali jsme se vědomě, aniž bychom byli spojeni pohlavím…naše energetická těla se však propojila tak, že jsme byli jedno tělo, jedna duše. Když nám to došlo, začali jsme se smát. On měl slzy v očích a já byla hluboce a nesmírně šťastná. Za něj, za sebe, za nás. Za celý svět. Náhle zde byla znovuobjevená naděje, radost a vědomí, že změna skutečně nastala.
Jin a jang, žena a muž začali spolupracovat a tím jsme se společně stali těmi, kým jsme vždy byli, Božskými v JEDNOTĚ.
„V závěru mne napadlo: „Ještě vyšleme záměr do světa. S tou energií, ve které se nyní nacházíme, to bude obrovská síla.“ A pokračovala jsem: „Ať se všechna energie, kterou jsme společně tímto vědomým milováním probudili, dostane tam, kam má“, vyslovila jsem pomalu.
„Ať se dostane ke všem, kdo jsou připravení,“ doplnil.
„A tak se staň,“řekla jsem já.
„Tak se stalo,“řekl on.
„A tak se děje,“řekli jsme téměř společně.
https://dagmar.barankova.cz
„Odpouštím ti všechno, cos mi udělala,“ odpověděl mi on a energie, ve které jsme se vzájemně rozplývali, se ještě zvýšila.
Už tak jsme se oba vznášeli v nesmírně krásné a úžasně silné energii. Oba oblečení, ale pevně v objetí. Po těch slovech naše kundalíní vylétla vzhůru takovou silou, že jsem měla potřebu začít ji krotit, hlazením jeho srdeční čakry. Energie se zjemnila a reagovala přesně podle toho, jak jsem si přála.
Cítila jsem se tak šťastná, tak silná, tak ženská…cítila jsem se jako nikdy v životě.
„Otevři prosím oči,“ požádala jsem, potřebovala jsem vidět dál, jeho duši. Poslechl.
Ten pohled se mi vryl do mysli. Jeho oči, tak přijímající, tak dávající. Tak oddávající se. Bylo v nich tak moc, úplně vše, odvaha, pokora, vděčnost, oddanost, síla, mužnost…bylo tam toho tolik, že jsem zcela spontánně řekla: „Vidím v tobě Boha.
„Vidím v tobě Bohyni,“ řekl on.
„Vidím tě takového, jaký jsi. Konečně vidím, jaký doopravdy, jsi. Vidím kdo jsi.“
„Jsi úžasná, Božská.“
„Oba jsme úžasní. A víš co, právě jsem nějakým dalším smyslem viděla, jak nám všichni Olympští Bohové tleskají. Konečně jsme se potkali na té nejhlubší úrovni,“ se smíchem jsem mu řekla o představě, která se mi objevila v mysli. Usmál se také.
Smáli jsme se a objímali a hladili po tvářích, jemně citlivě, a energie vědomého milování nás prostupovala.
„Uzdravuji se a léčím na všech úrovních, i energetických,“ řekla jsem mu. „I já to tak cítím,“ odpověděl, „také se uzdravuji.“
Vlny energie námi proudily, a pohybovaly našimi těly. Ty reagovaly zcela spontánně podle toho, jak jsme otvírali a zaměřovali své vědomí.
A pak se mé tělo samo od sebe narovnalo, už jsem na něm neležela, ale seděla jsem svým klínem v jeho klíně. Aktivuji tvou první a druhou čakru, pomyslela jsem si, a moje Lilith se v mé jóni začala radovat, protože náhle měla plnou pozornost mou, i jeho penisu, teď už lingamu. Ten totiž začal být konečně vědomý, a proudily z něj energetické vlny plné lásky. Lilith se začala vlnit, a s ní celé mé tělo. Energie, která z ní prýštila, byla tak silná, že jsem blahem nahlas povzdechla…jeho lingam okamžitě zareagoval a vyslal ke mně další příval neuvěřitelně silné energie. Tu jsem vracela skrze srdce svého, do srdce jeho a takto, zcela přirozeně se vše v nás spojilo.
Konečně byl mužem, konečně jsem to cítila a konečně jsem i já mohla být ženou. Konečně vše bylo tak, jak mělo být, nikde žádný blok, omezení, jen maximální přijetí a odevzdání. Jeho i mé.
Hlavou mi v té chvíli bleskla vzpomínka na naši hádku, která vznikla asi před hodinou. Kolik změn a zásadních informací v tak krátkou dobu mezi námi proběhlo? Energie odmítání a nepřijetí jednoho, se přelévaly na druhého, jin stál proti jangu, a přitom stačilo málo…uvědomění a obyčejná odvaha jít do akce.
Ještě před chvílí jsem byla smutná a zoufalá. Ráno jsem se totiž vzbudila s pocitem, že včera jsem zase pomohla muži a zase jsem nic nedostala. To uvědomění bylo tak silné, že jsem náhle byla zcela bez naděje. A přestávala jsem si věřit, že já sama dokážu něco změnit. A i když se mi včera podařilo zvednout tomu muži jeho kundalini a dát mu prožít její energii, přesto mne zase sevřely pochybnosti, že nic neumím, že nic nedokážu. A přitom on křičel a zmítal se silou mužské energie, do které se probouzel. Tak mocná byla.
Odehrávalo se to však jen v úrovni srdce a hlavy. Tam to mezi námi proudilo tak silně, až mne bolelo na prsou a rozbolela mne hlava.
Ale on byl evidentně maximálně spokojený. Přitom já cítila, že někde něco chybí, jen jsem v tu chvíli nevěděla co. Myslela jsem celou dobu hlavně na něj a jeho prožitky, a ne na sebe. A jeho chvála a radost mne těšily, ovšem jen na určitou dobu. A ráno pak na mne padlo to zoufalství a beznaděj. Nic se pro mne nezměnilo…pořád je to stejné… celý můj život to tak je. Každý muž vždycky určitou část mé osobnosti odmítal…
Cítila jsem tak fatální pocity beznaděje, že abych je vyjádřila, řekla jsem mu, že mne trápí stav celého světa, a že nevidím žádné světlo v tunelu
Začal mi vysvětlovat, že se mýlím, začal mne poučovat, snažil se, řešil. A čím více vysvětloval, tím já byla více naštvaná. Proč nemůže prostě říci jo, máš pravdu? Nebo proč prostě nemlčí?
A pak mi to došlo! „Nepotřebuji tvé poučování! Potřebuji tvou blízkost. Potřebuji vědět, že se na tebe můžu spolehnout. Že já žena, se o tebe jako o muže mohu opřít. Ale ty to nevnímáš, ty řešíš. Všichni řešíte, nebo rovnou utíkáte! NIKDY mi toto žádný muž neposkytl. Proto jsem smutná, zoufalá, zlá, proto mám chuť tě něčím praštit, abys už konečně pochopil! Aby to už konečně nějaký muž pochopil!“
Koukal na mne a pak mi řekl, „my muži jsme nastaveni tak, že věci řešíme“. „Já vím, ale já jsem žena, jsem emocionální, citlivá. Nepotřebuji řešení, přijdu si na ně sama! Potřebuji bezpečí!
Pak jsme se odmlčeli…
„To je velký aha moment“, řekl po chvíli on. „Hmmm, ale vždyť to už je přece známá věc? V mnoha knihách se už o tom píše!“ „To je všechno na houby, já to potřeboval prožít, procítit.“
Tím, že muž pochopil a přijal tento zásadní moment, pustila mne moje mysl dál. Takže jsem řekla: „Protože se s tebou necítím být v bezpečí, tak jsem o sobě zase začala pochybovat.“ „Ale proč, vždyť jsi tak skvělá! Tolik toho umíš, jen si vzpomeň na ten včerejšek! To bylo úžasné, co jsem prožil. Proč o sobě pořád pochybuješ?“
„Protože po tom včerejšku mám zase pocit, že jsem to nezvládla. Že jsem přehlédla, že vše není tak, jak má být. A hlavně protože se cítím odmítnutá ve svém ženství, ve své vlastní podstatě.“
„Tak, a teď jsi mi všechno pěkné, co jsem získal, zase vzala“, řekl. „To jsem nechtěla, ale musela jsem ti to říci, protože to je ten hlavní důvod mého smutku a beznaděje. Moje Lilith v mé jóni se cítí odmítnutá a nenaplněná, a tak řádí a vzteká se. A já cítím beznaděj…“
„Ale já jsem tě neměl jak naplnit! Jsem od svého penisu úplně odpojený. Necítím ho a představa, že bych měl pronikat do něčeho neznámého, je pro mne naprosto nepřijatelná!“
„Ale vždyť přece toto vše se odehrává jen na energetické úrovni. Copak si to nedovedeš prostě jen představit?“ „Ne, absolutně ne! A přitom si uvědomuji, že to mne blokuje i ve vnějším světě, v tom, abych byl úspěšný. „Ano, tak to přesně je. A tak to bude, dokud to ty sám nezměníš“, přitakala jsem. „To nelze změnit! Je to ve mně příliš hluboko! “
Energie se mezi námi krásně prostřídaly a náhle měl pro změnu problém on.
Jang versus jin.
A pokračoval: „Najednou mám chuť sníst hromadu něčeho sladkého, utéct nebo někoho zabít. Třeští mi hlava a mám pocit, že mne to roztrhne.“ Prohlásil rezolutně se zcela změněným výrazem.
„Víš co, tak jo, zabij mne!“ postavila jsem se proti němu, „protože pokud my dva, žena a muž, nejsme schopni domluvit se, nemáme šanci nic změnit. Dokud budeš ty a všichni ostatní rezolutně odmítat svou změnu, tak už tady nechci být. Už jsem z té marné snahy tak unavená, že to pro mne bude vysvobozením. Jsi tak chytrý, ale jen kecáš, a když přijde na podstatu, odmítneš. Před chvíli jsi byl hrozně nad věcí a poučoval mne a nyní jsi sám v háji. Jak ti potom mám věřit? A hlavně, jak se s tebou mám cítit jistě a sebevědomě?“
„Jsi příšerná! Všechno převrátíš!“ zasyčel vztekle. „Já vím, ale takto my ženy fungujeme, abychom vám ukázaly, kde máte problém. A chováme se tak ne proto, abychom vás naštvali, ale abyste se sebou konečně začali něco dělat.“ „Jenže já nevím, jak mám svůj problém odstranit. A navíc je příliš zásadní. Nechci se tím vůbec zabývat.“ řekl, a zase se odmlčel.
„Jo, ale vzniknul v tvém dospívání, ten můj vznikl už před mým narozením, a přesto se snažím, co mohu, zpracovat jej. Ale bez absolutního přijetí tebou, mužem, jsem ztracená. Nemůžeš mne přijímat jen část, musíš mne přijmout absolutně celou, se vším všudy.“ Mlčel.
Seděla jsem naproti němu na gauči a chvíli netušila co dál…“Bohyně, děj se vůle tvá, ne má“…bylo jediné, co mne napadlo a co jsem v duchu vyslovila.
„Jdi za ním a sedni se na něho“, vstoupilo mi náhle do mysli.
„A to stačí, nic víc?“ „Udělej to a uvidíš“…
„Navrhuji něco zkusit, co ty na to?“ zeptala jsem se ho. Naštěstí souhlasil.
Posadila jsem ho na gauč a sedla si mu do klína, tváří v tvář. Drželi jsme se v objetí a chvíli se nic nedělo. Ale během krátké chvíle mezi námi začala proudit energie. A mnohem větší silou než včera. Protože včera jsme seděli proti sobě a dotýkali se jen rukama. Takto v objetí se naše energie probouzela mnohem silněji. A její síla se neustále zvyšovala, až mne požádal, ať si na něj lehnu. Tentokrát jsem poslechla já.
„Řekni mi prosím – přijímám tě“, požádal znovu. Opět jsem poslechla. „Přijímám tě. Přijímám tě se vším všudy, takového, jaký jsi,“ vyslovila jsem to, po čem jsem sama toužila. A pak se to stalo, blok zmizel a jeho silná sexuální energie se volně rozběhla do všech světových stran. A muž se stal zase mužem, protože byl vyslyšen. „Přijímám tě takovou, jaká jsi,“ vyslovil i konečně i on.
A já tu proměnu ucítila, všechny mé Bohyně, Lilith v jóni, Eva v srdci, i Acea v mysli se propojily a zázrak pokračoval… Začala jsem být celistvá, protože jsem se vedle muže ucítila v bezpečí. Přijímaná se vším všudy.
Milovali jsme se vědomě, aniž bychom byli spojeni pohlavím…naše energetická těla se však propojila tak, že jsme byli jedno tělo, jedna duše. Když nám to došlo, začali jsme se smát. On měl slzy v očích a já byla hluboce a nesmírně šťastná. Za něj, za sebe, za nás. Za celý svět. Náhle zde byla znovuobjevená naděje, radost a vědomí, že změna skutečně nastala.
Jin a jang, žena a muž začali spolupracovat a tím jsme se společně stali těmi, kým jsme vždy byli, Božskými v JEDNOTĚ.
„V závěru mne napadlo: „Ještě vyšleme záměr do světa. S tou energií, ve které se nyní nacházíme, to bude obrovská síla.“ A pokračovala jsem: „Ať se všechna energie, kterou jsme společně tímto vědomým milováním probudili, dostane tam, kam má“, vyslovila jsem pomalu.
„Ať se dostane ke všem, kdo jsou připravení,“ doplnil.
„A tak se staň,“řekla jsem já.
„Tak se stalo,“řekl on.
„A tak se děje,“řekli jsme téměř společně.
https://dagmar.barankova.cz
