Marocké království je konstituční monarchií ležící na severozápadě Afriky v oblasti Maghrebu. Maroko je zemí neuvěřitelných kontrastů, navštívit můžeme města, jež navozují atmosféru z pohádek tisíce a jedné noci, na druhou stranu se tyto střídají s moderními letovisky na břehu Atlantického oceánu. Maroko patří mezi přírodně i kulturně nejbohatší země Afriky, při jeho návštěvě budete svědky nádherné exotické přírody s dominantou v podobě impozantního pohoří Vysokého Atlasu, jehož vrcholy jsou i v létě pokryté sněhem. Pohádkovou atmosféru dokresluje líbivá scenérie písčitých dun a zelených datlových oáz Sahary.
První knihovny v Marockém království byly zakládány během pronikání islámu do této oblasti, ke kterému docházelo v letech 705 až 708. V současné době se v Maroku nachází celkem 313 veřejných knihoven, což je v počtu obyvatel cca 33 milionů opravdu žalostný počet. Z toho tedy jasně vyplývá, že vláda věnuje knihovnictví jen minimum pozornosti. Roční rozpočet pro knihovny se pohybuje okolo dvou milionů dolarů. Marocká vláda si nejspíše vůbec neuvědomuje významnou vzdělávací a kulturní roli knihovnických institucí, a tak se není čemu divit, když se dovídáme, že podle statistik celých 51 % Maročanů nečte vůbec nic, a to ani noviny. Podle průzkumu vyplývá, že věk, ve kterém Maročané přestávají číst, se pohybuje mezi 19 a 25 rokem. Zapříčiňuje to snad přesun ze studií do práce, případně nová životní povinnost, kterou s sebou přináší například zakládání vlastní rodiny? Maročané uvádí jako nejčastější důvod, proč nečtou to, že jednoduše nemají čas. Situace je však zcela určitě zapříčiněna i faktem, že v zemi je politováníhodný nedostatek dětských knihoven, ve kterých by se láska ke knize prohlubovala již od raného věku. Není ani zvykem dávat knihy například jako dárek k narozeninám. A když už se najde někdo, kdo kouzlu knih propadne, děsí se cen, za které jsou knihy v zemi prodávány.
Za kvalitní knihovny můžeme považovat ty historické a archivní, které spravují a uchovávají staré a vzácné tisky. Jenže tyto knihovny jsou dostupné zejména pro vyšší vrstvu obyvatel, vzdělance, vědce a badatele.
Marocká národní knihovna byla, stejně jako v ostatních zemích Margrebu, založená za dob francouzské a španělské kolonizace. Nicméně role těchto knihoven se značně lišila od těch, jak je známe ze Západu. Knihovny v té době nesloužily k podpoře a šíření demokracie či vzdělání, ale šlo spíše o místa nabízející obyvatelům prostor k trávení volného času. Jak již bylo řečeno výše, podpora státu pro financování veřejných knihoven je mizivá. V minulosti si alespoň král Mohammed VI. uvědomoval důležitou roli knihoven, kterou pro společnost mají. Ten se rozhodl vybudovat novou budovu Marocké národní knihovny v Rabatu, jejíž hlavním cílem je uchovávat a chránit cenné a vzácné dokumenty, které tvoří národní kulturní dědictví. Knihovna byla založena v roce 1926, v roce 2008 prošla rozsáhlou modernizací vybavení i prostor. Architekti Rachid Al Andaloussi a Abdelouahed Mountassir navrhli budovu knihovny ve tvaru tří krychlových svazků, které se navzájem překrývají a nad nimiž se tyčí impozantní věž. Do knihovny se vchází krásnou botanickou zahradou plnou datlových palem, ibišků a dalších rostlin.
V Maroku sídlí jedna z nejlepších vysokých škol v Africe, kde probíhá výuka knihovní a informační vědy. Jedná se o školu Ecole des Sciences de l´Information, která má technické vybavení na velmi vysoké úrovni. Tato škola byla založena v roce 1974. Jako jediná škola v zemi nespadá pod Ministerstvo školství, ale pod Ministerstvo plánování, což jí umožňuje čerpat finanční prostředky ze zcela jiných, velkorysejších zdrojů. Rovněž jí to umožňuje navazovat významnější styky s jinými organizacemi v zahraničí v rámci mezinárodní spolupráce.
Velkým problémem v Maroku je silná cenzura veškeré vydané literatury. Zejména za vlády krále Hassana II. docházelo k tomu, že byli spisovatele za nevhodné pasáže svých knih a článků vězněni či jinak trestáni. A platí stále, že není dovoleno v žádném případě zesměšňovat krále. Je to snad horším přečinem, než by bylo například publikování karikatur Alláha.
Při své návštěvě jsem bohužel národní knihovnu nenavštívila, ale za to jsem si nenechala ujít univerzitní knihovnu al-Qarawiyyin, která byla založena již v 10. století mladou ženou, dcerou zámožného tuniského obchodníka Fatimou al-Fihri. Ta nejprve v roce 859 založila univerzitu al-Qarawiyyin společně s mešitou a později se zasloužila právě o vznik krásné knihovny, která k univerzitě náležela. Jak byla tehdejší doba jiná oproti té dnešní, dokládají i jména některých absolventů. Univerzitu vystudoval například židovský rabín a filozof Maimonides nebo papež Silvester II. Dnes je univerzita přestěhována do jiné lokality města Fez, ale knihovna zůstává na původním místě i s přilehlou mešitou, která je jednou z největších v celé severní Africe. Knihovna prošla v roce 2016 nezbytnou rekonstrukcí. V minulosti byla knihovna přístupná pouze vědcům a studentům, kteří se navíc při vstupu prokazovali oficiálním povolením studovat tisky právě v této knihovně. Nyní je zde otevřen výstavní sál s malinkou útulnou kavárničkou, do které již mohou zavítat zvídaví turisté. Knihovna má v držení sbírku čtyř tisíc vzácných islamistických rukopisů. Součástí je dokonce i Korán sepsaný v 9. století.
Ve městě Fez se nachází i jiná zajímavá knihovna. Tentokrát nejde o žádnou starobylou stavbu, ale moderní The Medina Children’s Library, založenou v roce 2015. Je primárně určena pro děti v místní komunitě a zcela alarmující je skutečnost, že se jedná o jedinou dětskou knihovnu v celém městě! Knihovnu založily tři ženy, které se do Maroka přistěhovaly z ciziny a které pochopily naléhavou potřebu jejího založení, aby tak byl alespoň částečně naplněn jakýs takýs rozvoj dětského čtenářství. Samozřejmě opět záleží na rodičích a učitelích, jak budou děti ke knihám vést, jestli jim umožní knihovnu vůbec navštěvovat, zda v tom sami rodiče vidí smysl. Knihovna dětem poskytuje prostor k objevování knih a probouzí v nich lásku ke knihám a nejrůznějším příběhům. Mezi dětmi a jejich rodiči se knihovna těší veliké oblibě, avšak prostory čítárny jsou naprosto nevyhovující, jsou malé, stísněné, a proto jak vedení knihovny, tak rodiče všemožně bojují za její rozšíření. V danou hodinu může být v čítárně pouze 12 dětí, kterým se knihovnice věnují, po hodině knihovnu opouští, aby tak uvolnili místo pro další dychtivé čtenáře. Je to smutné, jelikož by děti v knihovně rády trávili mnohem více času. Nicméně i přes takovéto poměry činí návštěvnost knihovny měsíčně neuvěřitelných tisíc návštěv. Dobrovolníci se mohou zapojit do chodu knihovny tím, že například přečtou dětem pohádky. To děti doslova milují, není totiž zvykem číst dětem doma před spaním.
Při zjišťování informací o stavu marockého knihovnictví, jsem se dozvěděla o velice záslužném projektuThe Morocco Library Project, který byl v Maroku spuštěn v roce 2014, a to za značného osobního nadšení místních učitelů a studentů a zejména pak za finanční podpory nadace OliveSeed. Jedná se o program pro rozvoj knihoven s anglicky psanou literaturou. První knihovnička vznikla na lyceu Moulay Rachid ve městě Erfoud. Na samém počátku američtí učitelé angličtiny přicházející do Maroka pracovat, přivezli do tehdy malé starší místnosti, kterou studenti svépomocí vymalovali, poměrně rozsáhlou sbírku knih. Nadace přispěla financemi zejména na opravy prostor a vybavení nábytkem. V prvopočátcích byla knihovna určena středoškolským studentům, kteří měli zájem o rozšířenou výuku anglického jazyka, která je v zemi jinak poměrně nedostatečná. Z knihovny se časem stal oficiální čtenářský klub anglické literatury v zemi. Netrvalo dlouho a další podobné knihovny byly vybudovány v dalších odlehlejších oblastech Maroka, zejména v těch, kde do té doby žádná místní knihovna nefungovala. Postupem času se jejich poslání rozrostlo i na dětského čtenáře, u kterého chtějí vzbudit lásku ke knihám a potažmo k získávání nových poznatků a vědomostí. Děti mohou knihovny libovolně navštěvovat nebo jim jejich starší sourozenci mohou obrázkové knížky půjčovat domů. Tyto knihovny spolupracují s místními školami a učiteli angličtiny. Je samozřejmé, že spolupráce a ani práce se studenty v knihovně není nijak finančně ohodnocena, učitelé zde působí jako dobrovolníci. Hlavním cílem celého projektu je, podle slov jednoho ze zakládajících učitelů Mohameda Khettouche, nabídnou možnost vzdělání v anglickém jazyce, a to zejména dívkám a ženám a také méně privilegovaným studentům, například dětem Berberů, jejichž rodiče často nemají vůbec žádné vzdělání. Tito studenti jsou vysoce motivování, jelikož chtějí v životě něčeho dosáhnout, často jsou prvním členem rodiny, kterým je umožněno studovat. Učitelé uveřejňují na svých webových stránkách příběhy, které místní děti píší. Ty nejzdařilejší pak vydají v knižní podobě. Taková kniha se následně stává součástí knihovního fondu.
Uprostřed města Marrakéš můžete navštívit další dobrovolnické kulturní centrum Dar Al Ma´mun, které v rámci projektuLibraries Without Borders vybudovalo ve svých prostorách knihovnu, která má v držení přes dvacet tisíc knih psaných v arabštině a francouzštině. I toto centrum pořádá pro děti a dospělé nejrůznější kulturní a vzdělávací akce. Oba projekty mě nadchly. Jako knihovnice jsem vděčná za každou dobrou duši, která se snaží šířit osvětu tohoto našeho krásného světa plného knih. V zemích, kde chybí veřejné knihovny, nebo je jich silný nedostatek, si těchto aktivit cením o to více.
