“Než se věčně hádat s tátou, to radši uteču z domova!!!” prohlásil krátce po svých osmnáctinách Štefan, který divokou krev zdědil právě po otci.
“Než takového syna, to se radši domů už nevracej!” odpověděl stejně rozezleně otec…a pro oba to byly POSLEDNÍ VĚTY, které si v životě spolu vyměnili.
Štefan bezprostředně poté práskl rodnými dveřmi a i otec se “zabejčil”. Nepřišel synovi na svatbu (pravda, ani nebyl pozván), nikdy neviděl vnoučata (která tak oba muži připravili o možnost stýkat se s prarodiči).
Dvě obří ega měla takovou moc, že po více než 50 letech “nemluvení” syn otci nepřišel ani na pohřeb. Nesmířil se s ním ani po jeho smrti (což je možné třeba prostřednictvím terapie)…
Ráda bych nyní napsala, že se možná dali znovu dohromady tam za druhým břehem, protože i syn už z tohoto života odešel….ale moc tomu nevěřím.
A co vy? Nestojíte si také někdy silně a nesmyslně “za každou cenu” “za svým”, přičemž ve skutečnosti to “vaše” nemá žádnou HODNOTU? Mrkněte sem: https://www.jolanafiserova.cz/lvi-klub-vyssi-level/
Jolana Fišerová
Lví klub Vyšší LEVel
https://www.jolanafiserova.cz/lvi-klub-vyssi-level/
Lví klub Vyšší LEVel
https://www.jolanafiserova.cz/lvi-klub-vyssi-level/
Zajímavý článek o obřím egu, které není vždy dobré. Můj tatínek měl dost velké ego a dost často si myslel, že jen on má pravdu. Naštěstí se ke stáru změnil a jeho ego zmizelo a nechal si poradit, pokud to bylo potřeba. Starala jsem se o něj, když byl po mrtvici a on byl poslušný pacient. Nedávno bohužel zemřel ve svých sedmdesáti letech a já jsem si najala na pohřeb u pohřební službu Praha 2, kde mi pomohli s celým pohřbem a posledním rozloučením, na které přišlo mnoho lidí.