Už se nemůžete dočkat, jak si zapíšete do deníku nebo fotoalba výrazným písmem „první samostatný krůček“? Zejména tatínkům se může zdát toto období poněkud nudné (maminky se však nudí málokdy). Nepodléhejte dojmu, že se během prvních dvanácti měsíců z hlediska pohybových aktivit nic neděje! Pravda je taková, že v porovnání s jinými savci jsou ta naše mláďátka v motorickém vývoji zpočátku o něco pomalejší, ale i první rok je plný velkých pokroků!
Já vám nabízím přehled těch nejdůležitějších vývojových mezníků v životě miminka, které povedou k prvnímu batolení, cupitání a běhání.
Krok první: Tzv. reflexní chůze
Motorická aktivita novorozence je čistě reflexivní (jmenujeme např. Moorův reflex, často nazývaný jako „úlekový“, hledací či úchopový reflex atd.). Tzv. reflexní chůze se projeví, když děťátko podržíme vzpřímeně (samozřejmě, dítěti musíme přidržet hlavičku) tak, aby se chodidly dotýkalo pevné podložky. Pohyby jeho nožiček budou připomínat chůzi. S dozráváním centrálního nervového systému reflexy postupně mizí a pohyby dítěte se stávají řízeny.
Krok druhý: kopání nožičkami
Ve věku 6 až 8 týdnů, kdy je rozrušeno, mívá děťátko ručičkami a kope nožičkami. Zapojuje při tom stejné svaly jako při chůzi. Tímto oblíbeným pohybem se dítě výborně „učí“ koordinovat pohyb a dýchání. Hlavičku v tomto věku udrží ve vzpřímené poloze vztyčenou, ale při přitahování z polohy vleže do polohy v sedě ji samo ještě nezvedne.
Krok třetí: držení hlavičky
Ve věku od 1 do 4 měsíců již získává kontrolu nad svými svaly. Vleže na bříšku zvedá hlavičku a horní část těla pomocí paží. Má aktivnější horní část trupu. mívá rukama, spojuje je nad hlavou a před tělem. Ke konci období se už dokáže přetočit ze strany na stranu a dokáže s vaší pomocí sedět. Drží vzpřímeně hlavičku i záda a miluje sezení u dospělého na klíně. (Nenechávejte ho však sedět dlouho, dokud se neposadí samé!) Pokládejte v tomto věku miminko často na 2 až 3 minuty na bříško a ke zvedání hlavičky („pasení koníků“) ho motivujte nějakou hračkou nebo svým obličejem.
Krok čtvrtý: vzpřímená poloha
Mezi 5. a 8. měsícem už dokáže sedět bez opory. Hlavičku i záda drží rovně a opírá se před tělem o ručičky. (Pokud se ještě dítě neposadilo samé, nezatěžujte mu záda dlouhodobým sezením!) V tomto období zvedá z polohy vleže aktivní hlavičku, dokáže se z bříška překutálet na záda a naopak.
Krok pátý: čtyřnožkování
Mezi 5. a 7. měsícem se z polohy v leže dokáže vzepřít na ruce a podsunout pod sebe kolínka. Zatím se kolísá dopředu a dozadu, z této polohy začne lézt. (Opět na tomto místě připomínáme, že vývoj každého dítěte je individuální a že pokud jeho „výkony“ přesně nezapadají do tabulkových údajů, nemusí to znamenat nic špatného. Máte-li pochybnosti, poraďte se se svým dětským lékařem.)
Krok šestý: úchopový reflex
Půlroční miminka se zpravidla v poloze vleže přitáhnou ručičkami rovnou do stoje, ani se přitom neposadí. Někdy se dítě samo postaví na nožičky už ve 30. týdnu a drží se postýlky nebo nábytku. Některé děti v tomto věku již nábytek obcházejí. V 7. a 8. měsíci pak ve stoje u nábytku zdokonalují tzv. . úchopový reflex (svalové napětí se přizpůsobuje změnám polohy těla). V 8. měsíci má děťátko stále roztomile křivé nožičky, ale postupně začne zakřivení mizet.
Krok sedmý: lezení, sezení
Připravte se: mezi 7. a 9. měsícem začne miminko lézt. Lezení představuje nesmírně důležitou fázi v motorickém vývoji dítěte, jedná se o velmi zdravý pohyb, při kterém se zapojuje celé tělo. (Na rozdíl od plazení, při kterém děti nejsou na kolínkách a ramena odvedou prakticky veškerou „práci“. Plazit se dokážou některé děti už kolem 6. měsíce.) Postupně se naučí lézt i přes překážky nebo po schodech. Je dobré dítě podporovat v tom, že když někam samo vyleze, mělo by také samé slézt. Samozřejmě, pokud se nejedná o nebezpečnou akrobacii!
Pro zdravý vývoj je lepší, když spíše leze, než sedí, protože lezení podmiňuje rozvoj zad a zádového a šíjového svalstva. Dítě se samostatně neposadí z polohy vleže na zádech zapojením břišních svalů, ale právě z polohy na kolenou, ve které leze. Když se tedy samostatně posadí (přibližně kolem 8. a 9. měsíce), má už vsedě dobrou stabilitu. Brzy se přes kolínka postaví při opoře na obě nožičky. (Některé děti takto stojí už v 7. měsíci, možná i dříve než začnou samy sedět.)
Krok osmý: chození kolem nábytku
Během 8. a 9. měsíce už mnohé děti dokážou chodit kolem nábytku, stačí jim přidržet se jednou rukou a druhou rukou už zvládají zkoumat předměty. Kolem překážek se pohybují kroky stranou.
Vývoj chůze se rozbíhá, když ve vzpřímeném stoji přenáší dítě váhu z nohy na nohu. Na okamžik stojí na jedné noze. Dělá drobné krůčky do stran, téměř přešlapuje. Nenuťte dítě chodit držíc ho za ruce – samo musí znát své síly. Začne chodit, až bude mít samo potřebu!
Krok devátý: první samostatný krok
Kolem 12. měsíce stojí dítě chvilku bez pomoci. (Některé děti nejprve několik týdnů bez pohybu stojí. Jiné začnou hned běhat, přičemž ani chodit neumí). První krok se může objevit již v 9. či 10. měsíci, obvykle však kolem jednoho roku. Ve 13. měsících chodí polovina batolat. Nemusíte se ale znepokojovat, pokud dítě začne chodit až v 15. měsíci, i to je považováno z hlediska zdravého motorického vývoje za normální.
Prvním krokem proces nekončí. Dítě se bude učit chodit po různém terénu, v písku, ve sněhu, na nerovných plochách a pod. Přibližně v 18. měsících bude umět chodit dopředu, dozadu i do strany. Bude se učit běhat.
A taky bude dost padat. Pádů se nebojte! Dítě se jimi učí testovat své vlastní síly a možnosti, neustálým chytáním a držením byste mu vlastně toto poznávání znemožňovali. Upravit prostor, ve kterém se dítě pohybuje, je samozřejmě vhodné. Pozor na ostré hrany nábytku, prosklené skříňky, skleněné stoly, kabely, elektrické zásuvky, otevřené police s těžkými předměty atp.
Počátek chůze má také svoji symbolickou rovinu. Malý „homo erectus“ doslova vstupuje do světa lidí a uniká – iv přenesené rovině – rodičům. Samostatné krůčky spolu s rozvojem řečových schopností otevírají dítěti netušené obzory. Po prvních narozeninách se už „oficiálně“ stává batoletem a spolu s touto novou érou začíná fáze boje o nezávislost. A roztomilé dětství se mění na „svéhlavé hlavičky“ odmítající naše pokyny. Ale to už je jiná kapitola…
