Proč je důležité být trpělivý sám k sobě na cestě osobního růstu
Pojďte si zahrát na školu.
Představte si, že jste se narodili do školy života. Sedíte v lavici, natěšení jako prvňáček, máte před sebou srovnané psací potřeby a těšíte se na výuku. Jste v očekávání, jak vám to půjde.
Dostáváte úkoly, a zatímco támhle Pepíkovi, to jde snadno, vám se to nedaří. Toužíte po pochvale, jedničce, jenže vám to nejde. V duši cítíte zklamání, lítost a pocit, že nejste dost dobří.
Už nevidíte, že zatímco Pepík počítá, jako když bičem mrská, nejdou mu písmenka, které zas vy, umíte dobře.
Každý máme něco, co je pro nás těžké.
Někdo lehce zvládá všechno učivo první třídy. Ale co my víme, třeba už dělá reparát.
Přestaňte se porovnávat s druhými, cesta každého je jedinečná. Nechtějte vše pochopit. Pokud vám zatím něco nejde, prostě to zkoušejte, dělejte, jak v tuto chvíli, nejlíp dovedete. Jen tak se něčemu naučíte.
Pamatujete na násobilku? Taky jste se ji nenaučili hned. Každý z nás je v něčem dobrý. Něco s čím druhý bojuje, nám jde snadno. A to, co nám “drhne”, druhý zvládá hravě.
Vykašlete se na srovnávání s druhými! Žijte svůj život, soustřeďte se na sebe.
Pochvalte se za to, co už umíte! Klidně přehánějte jak jste skvělí. Copak, když se kritizujete to neděláte?
Když poznáte sebe, své úkoly tady na zemi, půjde vám to líp.
Jak já se kdysi trápila, proč se mi věci dějí a proč mi to nejde zvládnout. Dnes už si dokážu říct: “No jo, zase ta moje výzva!”
Nejde mi to snadno a hned. Nejsem ještě “vysokoškolák”, ale vím, že to, proč to zažívám, má důvod. A dokážu se od toho odrazit. Změnit a naučit se, co potřebuji.
Ne, nejsem dokonalá! Dělám chyby, občas sklouznu do starých myšlenkových vzorců, ale dokážu se rychleji srovnat.
Lépe se mi tak žije. Už mi nejde o to být jedničkář a dobrá jako druzí, protože vím, že dělám to nejlepší, co v tuto chvíli dokážu. A že se posouvám přesně tak, jak potřebuji.
Zdroj foto: Pixabay.com
