Jsou „dva póly: on rozum a pozitivnost, já fantazie a zas fantazie; on kráčel, já chtěla létat,“ jak píše Karolína Světlá o nelehkém životě se svým manželem Petrem Mužákem. „Bylo mi čtyřiadvacet, když jsme se s mužem rozešli od lože,“ dodává hořce.
Pomník Karoliny Světlé • FOTO: profimedia.cz, ČTK
Karolína Světlá se narodila 24. února 1830 v Praze jako Johana Rottová, dcera z vážené rodiny významného pražského obchodníka. Díky tomu se jí dostane na tehdejší dobu opravdu výborného vzdělání. Učí se německy a francouzsky. Kromě jazyků dbá její rodina i o Johanino školení v hudbě. Dívce dává hodiny hry na klavír Petr Mužák (1821–1892), který ji také uvede do společnosti. Provdá se za něho v roce 1852. Dokonce si podle rodiště svého manžela – obce Světlá v Podještědí – zvolí i svůj umělecký literární pseudonym. Krátce po svatbě Karolína Světlá otěhotní. Jenže dcerka Božena záhy umírá. Mladá žena je už od dětství přecitlivělá, a po dceřině smrti se roku 1853 nervově zhroutí. Odjede do Světlé v Podještědí, kde se zotavuje. Příliš to ale nepomáhá. Manželství s Petrem Mužákem není šťastné, pár nenachází společnou řeč. Útěchu po dceřině smrti hledá od konce 50. let 19. století hlavně v psaní. Věnuje se románům z vesnického prostředí. Za svůj vzor považuje francouzskou spisovatelku George Sandovou (1804–1876). Podobně jako ona se pouští do příběhů ušlechtilých žen, které se obětují pro vlastenectví.
Také se spřátelí se spisovatelem Janem Nerudou (1834–1891). Brzy se do něj zamiluje, ovšem jejich vztah zůstane jenom platonický. Přesto je jeho blízkou přítelkyní a první čtenářkou jeho literárních textů. Svěřuje se mu se vším. „Kam jsem obrátila zrak svůj, tam šklebilo se na mne ze sta prázdných důlků strašlivé nic, z něhož jsme pošli a do něhož se vrátíme…,“ líčí mu v dopisech svoje deprese.
Neruda se Světlou se sbližují ve svých osobních životních krizích – Světlé umírá jediná dcera Boženka a na Nerudově Hřbitovním kvítí zas kritika nenechává nitku suchou. Nerudu vroucně milovala, ale vybrala si slib manželský před láskou. Jejich cit byl hluboký a vroucí, ale zdá se, že zcela platonický, protože Světlá (na rozdíl třeba od Němcové) dbala pravidel morálky. Vztah tedy nikdy nepřerostl do fyzické roviny. Manželovi slíbila, že se s Nerudou rozejde, což také radikálně učinila, ale oba si psali milostné opusy plné vroucích citů. Když pak Neruda jejich korespondenci zveřejnil, tak to se manžílkovi Světlé asi dvakrát nezamlouvalo a doma bylo dusno. Karolina byla však krutě neústupná. Jak řekla, tak udělala. Kdykoliv se ve společnosti náhodou potkali, oba se svorně zazdili. Světlá Nerudu nakonec přežila o osm let. Namísto vztahů žila tvorbou a emancipací. Psala a psala, a proto nám po ní zbylo namísto žhavých drbů spoustu literárních skvostů.
Ani v závěru svého života si ale štěstí neužije. Od roku 1875 trpí očním onemocněním. Světlé postupně slábne zrak a nezbývá jí, než svoje literární díla diktovat. Posledních deset let svého života už spisovatelka téměř nevidí a veškerý čas tráví v příšeří pražského bytu, ukrytá za zataženými závěsy.
