Kambodža: Moje dobrodružství plné nečekaných zážitků a výzev
Pořád jsem v Kambodži a je to masakr. Přemýšlím, jestli bylo opravdu dobré rozhodnutí letět právě sem. Nějak se mi tu od příletu nedaří. Přijela jsem a všude celkem draho. Tedy dražší než v Thajsku, ale já očekávala levnější věci, vzhledem k tomu, že je to tu méně civilizované! A jsme zase u toho! Žádná očekávání = žádná zklamání! Zase jsem zapomněla?! Vidět Angkor Wat byl krásný zážitek, ale například příjezd do hlavního města Phnompenh byl otřesný. Nejdříve mě otravoval tuk tukář, nechtěla jsem si ho vzít, vždycky z nádraží zdrhám, protože jsou nejdražší. Navíc mi řekl větší částku než taxikáři v Praze, to už je trochu moc, ne? To mám na čele napsáno RYBA?! Já vím, že ty blonďaté vlasy svádí k čemukoliv. Nakonec jsem ho ale usmlouvala…
Krádež za bílého dne v Phnompenh? No problem!
Jedeme, píšu si na mobilu a najednou vedle mě těsně motorka a vidím ruku, jak mi začne sahat po telefonu. Leknu se a začnu křičet. Motorka zrychlí a začíná odjíždět, tuk tuk ji pronásleduje. Jedeme za tou motorkou, najednou tuk tuk zabočí do nějaké tiché, klidné ulice. Začnu se bát a hlavou mi začne lítat to, že tuk tukář je s nimi a že mi teď ukradnou notebook, peníze, pas, prostě všechno! Začínám opět křičet, ať zastaví. Jsem připravená klidně vyskočit, jede pomalu. Naštěstí zastavuje a obrací to. Najednou jsem v kruhu místních kambodžských lidí. Koukají na mě, do očí, točíme se v kruhu, sledují mě, sledují, co se to děje. Já koukám na ně. Bojím se, nevím, co si myslet. Není mi to příjemné. Co teď bude?! Naštěstí se rozjíždí a vypadá to, že jedeme do hotelu. Po cca 10min. tam jsme a já vystupuji. Bojím se, už nikomu nevěřím. Přesto se převlékám, nechávám si věci v hotelu a jdu zatím do Royal Palace.
V 8h jsem na značkách v Royal Palace. Vstup 10 USD. Je to tam hezké, ale není zas tolik k vidění. Královský palác v Thajsku mě nadchl více. Ještě, potkávám mnichy se kterými děláme společné foto. A za rohem omrknu krásnou Silver Pagodu. Pak už mířím dle plánu k dalšímu chrámu – Wat Ounalom. Ten si prohlížím jen zvenku a mířím k Wat Phnom, ten vypadá větší. Dávám dolar a jdu nahoru po schodech. Tam zrovna vypouští ptáčky z klece. To se mi zdá super! Líbí se mi to! Nejkrásnější věc, co může člověk udělat! Pustit zvíře ze zajetí na svobodu! Jenže pak vidím, že tam jsou u nich potulní prodejci a je mi jasné, že to není jen tak…
Zvíře jako dekorace nebo doplněk?!
Pak ještě vidím čerstvě narozená koťátka na prudkém poledním sluníčku a u nich malý kambodžský kluk vybírá peníze. Dávám je alespoň do stínu a odcházím. Nezmůžu nic. Vadí mi to. Viděla jsem po Cestě tolik trpících zvířat kvůli bezohlednosti člověka a toho, že si ze zvířat dělá dekorace nebo doplněk… Jdu zpět do hotelu a tam v podstatě zůstávám. Hlavní město ve mně nezanechalo hezké stopy, chci pryč. Čekám na ráno a odjíždím do města Sihanoukville, které je spojkou na kambodžské ostrovy Koh Rong a Koh Rong Sanloem. Chtěla jsem jet na Koh Rong, který je větší a živější, ale dozvídám se, že tam je spousta food poisoning, tedy otrav z jídla a je tam špatná hygiena. Poslední, co bych teď chtěla je skončit v kambodžský nemocnici s otravou z jídla!
Vybírám tedy Koh Rong Sanloem. Nevím, kam přesně jet, ale nechávám se vyhodit na main pieru, alespoň podle nich 😀 ! Nakonec se dozvídám, že je to Saracen Bay. Je tu krásně, ale celkem draho. Zůstávám jen jeden den a pak se přesouvám na další část ostrova zvanou M´Pai Bay. Na M´Pai Bay vydržím 3 noci. Je to tam super. Spousta mladých lidí, v jednom podniku každý večer oheň, fire show a živá hudba. Nicméně, když už melu z posledního a potřebuji se opravdu vyspat, v mém hostelu je mega jungle party 😀 ! Do toho si roztrhávám nohu do masa na chodidle. Nějak se nedaří. Mám jít na kliniku, nemám jít na kliniku? Každopádně jedu na pevninu, musím se vyspat…
Celý článek k přečtení zde:
Vaše Veronika Nikita
Zdroj foto: Pixabay.com
