Jaká vlastně jsem? pokus č.2 V první řadě chci říct, že budu psát jak mi “zobák” narostl,čili hovorově. Spisovnou češtinu u mè nehledejte. První pokus se mi moc nepovedl, nějak to ještě neumím s tímto editorem a celý článek mi nèkam zmizel… Asi věděl proč, nebyl zřejmně tak dobrý, pokusím se tedy dnes o lepší. Napadlo někdy někoho z vás přemýšlet o tom, jací jste? Jakou máte povahu, jak vás vnímá okolí? Já si myslím že jsme hodně ovlivnění svým protějškem… Můj bývalý přítel byl kliďas, flegmatik, nic ho nerozházelo, neslyšela sem ho nikdy zvýšit hlas… A byla jsem taky klidná, nehádala jsem se s ním… Byli jsme spolu od 15 let. Celých 7 roků… Zbytek asi není nutné rozebírat. Kdežto můj současný partner- můj manžel je horká hlava. Není to úplně cholerik, ale když má “své dny”, je lepší na něj nemluvit a komunikovat přes SMS. Jinak je hádka jasná věc. Ano, hádáme se, ale podle mě to oe vztahu patří,aby se vyčistil vzduch… A pozoruju na sobě, že i díky tomu jsem také jiná. Každý člověk,partner v nás něco zanechá… Něco dobré, ale bohužel i to špatné. Jsou to vtisknuté stopy, které charakterizují danou osobu. Od doby co jsem s manželem, jsem jiná. Všímám si toho já,ale myslím si že i okolí. Jsem mnohem výbušnější,stejně jako on. A zjišťuji, že někdy to ani nejde zastavit. Díký bývalému jsem dost žárlivá a podezíravá, za což se nesnáším. A lituju manžela,protože je pro mě hrozně moc těžký ho pustit třeba do hospody. Nevěřím,že se nestane to samé co s bývalým. Třeba vánoční večírek.. S manželem do práce chodí holčina, v našem věku (no chápete to,truhlářka?) a byla také na večírku..A než muž odjel, pohádala jsem se s ním… Ztropila jse prostě žárlivou scénu. Ona je docela hezká (ikdyž muž tvrdí že se mu nelíbí), chodí s ním kouřit, Miluška sem,Miluška tam..A teď jí má dokonce vyzvedávat a vozit do práce? No co Vám budu povídat… Ano, jsem žárlivá, ale po celou dobu večírku jsem mu ani nenapsala ..Je to má nejhorší vlastnost, se kterou už nějaký ten rok bojuju, ale marně
