Komunikace bez konfliktů: učíme se asertivitě a empatii
Komunikace, mocná čarodějka
Na tenhle článek mě přivedlo několik událostí posledních dní. A hned jak jsem si napsala nadpis, tak mi znovu došlo, jak jsou naše česká pořekadla krásná a pravdivá. Říká se: „Někomu otrávit život„. A to otrávit není nic jiného, než slovní jed, který někteří umí ze sebe chrlit jako na běžícím pásu. Bohužel problém nastává tehdy, když jste normální, slušný člověk a máte ve svém okolí někoho kdo to dělá pravidelně. A přitom je to tak zbytečné!!! Já vždycky říkám:
Slušnost nic nestojí!
A nestojí. Jenže to některým lidem prostě nevysvětlíte. No, co si budeme povídat, že? Nějakého takového „chytráka“ si vybavíte asi hned všichni. Pomluvy, sprosťárny, slovní útoky, agresivní jednání… Ale dneska se na takové pacholky podíváme. Je na čase, aby Vám takovíto, nějací, bůh ví, jací, přestali brát Vaši energii a otravovat Vám život.
Slovní jed
Jestli jste četli 4 Dohody, tak jedna z dohod, které máte uzavřít sami se sebou je to, že nebudete hřešit slovem. Tedy neřeknete křivého slova o nikom jiném. Proč? Protože se Vám vše vrátí. Nehledě na to, že už víte, že všichni jsme výsledkem svých myšlenek a říkat o komkoliv, o čemkoliv něco škaredého, znamená mít takové myšlenky v sobě a pak být taky takový. I když třeba jen z části. Při cestě za Vaším štěstím si na to tedy dávejte sami veký pozor! Mohl by to být jeden z bloků v cestě za Vašimi sny! Ano, až tak to je významné! A proto tito lidé nejsou úspěšní a pokud něco v sobě nezmění, ani nikdy ničeho nedosáhnou. Proč jsou lidé takoví, se ještě k tomu navíc můžete dozvědět v mém článku o strachu a negativních komentářích.
Lidský mozek, tělo a celkově my, jako lidé jsme programovatelní. Zní to možná trochu šíleně, ale je to tak. Vědecky je to dokázáno a je to tak účinné, že by se to měli děti učit na základní škole. Člověk je programovatelný lingvisticky, tedy jazykově. (To zní hodně počítačově, že?) Prostě to co říkáme, jak k sobě a na druhé mluvíme, je programovací jazyk. A i komunikovat se musí umět. Pozor! Ne mluvit! Komunikovat! To je rozdíl.
Když nás někdo trápí tím, co říká a jak to říká
Problém tady s těmi lidmi, co Vás v životě mučí svým chováním, je v tom, že Vy nevíte, proč se k Vám tak ten dotyčný chová. Většinou se tím pak trápíte a zabýváte a v hlavě konstruujete důvody jeho chování a pořád o tom přemýšlíte. A to je ve skutečnosti tím, že nevíte, jak to ve skutečnosti je. A to je potřeba zjistit! Je potřeba zjistit příčinu chování toho druhého a tu příčinu vyřešit. Musíte zjistit, kde je zakopaný pudl, jak se říká.
Cíl: Zjistit, proč se k Vám tak dotyčný chová a tu příčinu odstranit.
A jak to zjistit? Přece se ptát!
Modelová situace:
Přijde k Vám šéf na Vaše pracovní místo a je na Vás hrubý. Podívejte se na něho a přímo, a se vší slušností a hlavně BEZ EMOCÍ a s chladnou hlavou, se ho zeptejte:
„Můžu se zeptat, proč na mne křičíte? Udělal jsem něco špatně?“ Proti strana musí reagovat a má jen pár možností:
1. „Ano, udělal jste to a to…“ – Není to asi nic příjemného, ale teď víte v čem je problém a proč je na Vás protějšek tak neomalený a můžete to začít okamžitě řešit. Jestli odpovědi nerozumíte, ptejte se dál: „Proč myslíte?“ nebo „Co můžu udělat pro to, abych změnil daný stav?“ Ptejte se samozřejmě konkrétně. Dosazujte si vlastní slova. Odpovědi se Vám dostane, když byl dotyčný upřímný hned napoprvé. Domluvte se pak na řešení a tímto ukončete celý proces nepříjemností a budete v klidu.
2. „Ne.“ A) Buď Vám řekne, co se mu ve skutečnosti stalo, nebo co ho štve a zlobí, a pak odpovězte: „Jsem rád, že já nejsem příčinou Vaší špatné nálady a budu také rád, když kvůli tomu se mnou nebudete takhle mluvit.“ A hned víte, že ve skutečnosti je naštvaný na úplně něco jiného než na Vás a zároveň mu dáváte jasně najevo, ať svou frustraci na Vás nepřenáší. Zastaňte se sami sebe! Dál se ale jeho chováním nemusíte trápit, protože to není o Vás. Setřeste to.
3. „Ne.“ B) A dál to nerozvádí. Takže to dál musíte rozvést Vy: „Takže já nejsem příčinou Vaší špatné nálady? Nic jsem neudělal?“ Když bude souhlasit, opět to není o Vás a už si jeho špatné chování dál nepřipouštějte. Zastaňte se však opět sami sebe stejně jako v bodu 2. A). Je potřeba, aby si proti strana uvědomila, že dál si na Vás nesmí vylívat svou zlost, obzvlášť, když za to nemůžete.
4. „Nevím“. Nevím berte v každé situaci automaticky za ne a postupujte podle bodu 2.
Je třeba zjišťovat příčinu tak dlouho, dokud to nebudete moci vyřešit a smést ze stolu. I kdyby se Vám to třeba na poprvé nepodařilo, tak to zkuste příště. Ale stejně uvidíte, že ten druhý si teď na Vás začne dávat pozor. Asertivně a ve Vší slušnosti jste zjišťovali důvody této situace, protože si to dál nedáte líbit a to dojde každému, že se u Vás něco změnilo. A taky mi věřte, že s dávkou slušnosti to můžete takhle zkusit vykomunikovat i s nadřízeným. Ono to lze.
Když mluvíte třeba s někým, ke komu si to můžete dovolit, tak buďte ještě více asertivnější. Když máte třeba kolegu, který od Vás pořád něco potřebuje, ale chová se k Vám příšerně zkuste podle této modelové situace:
On: „Potřebuji od Tebe s něčím pomoct. Dělej.“
Vy: „A co kouzelné slovo, nebylo by?“
On: „To říkat nebudu.“
Vy: „Pak to neudělám. Slušnost nic nestojí.“
On: „Nevím, proč se hned chováš takhle agresivně.“
Vy: „Tohle není agresivita, to Ty tady pořád jenom řveš.“
On: „Já řvu, protože Tě nesnáším.“
Vy: „A proč mě vlastně nesnášíš? Nikdy jsem Ti nic neudělal.“
On: A) Protože Vy děláte tohle a tohle. A to buď pravda je a nebo není.
– Když to o Vás pravda je: Omluvte se mu a už to nikdy neudělejte. Myslím oprávněnou pravdu. Občas někomu na nás něco vadí, aniž bychom si to uvědomovali, dokud to on sám neřekne. Někdy to je nesmysl, ale to nesuďte Vy. Co Vám přijde jako maličkost, může jinému lézt na nervy. I Vy buďte přizpůsobiví.
Příklad – je to pravda:
On: „Pořád tady je puštěný to Tvoje rádio a mě z té hudby už jde hlava kolem, co tam hrajou za strašný….“
Vy: „Omlouvám se, ale stačilo říct…“
– Když to o Vás pravda není: Stále s chladnou hlavou mu odpovězte: „Ale to vůbec není pravda. Jak si na to přišel, prosím Tě?“ Bude nucen Vám vyklopit, jak to vlastně je a Vy se konečně dopátráte důvodu a pak to zase můžete spolu nějak vyřešit.
Příklad – není to pravda:
On: „Jsem od Pepy z prasečáku slyšel, jak o mně mluvíš a to mi teda stačilo!“
Vy: „Já, že o Tobě mluvím? A co, prosím Tě?“
On: „Však Ty víš!“
Vy: „Ne, nevím, s Pepou z prasečáku nemluvím už roky, protože tu šíří lži. Je to stejný případ? Co Ti řekl?“
On: „Řekl mi, že si o mě myslíš, že jsem… (cokoliv).“
Vy: „To není pravda a doufám, že raději věříš mě, když Ti to tu říkám do očí, než nějakýmu Pepovi, se kterým se já ani nebavím.“
– To ho donutí minimálně se zamyslet.
On: „Věřím Ti.“
Vy: „Pak doufám, že tohle dusno můžeme ukončit a pojď, řekni mi, co potřebuješ.“
Nebo:
On: „Nevěřím Ti.“
Vy: „Věř si čemu chceš, já o Tobě nikdy nic škaredého neřekl. Nemám důvod. Takže se, laskavě uklidni, a přestaň tady na mě bezdůvodně békat. Jak budeš zase mluvit normálně, tak za mnou přijď a podíváme se na to, co potřebuješ. Však jsem Ti vždycky pomohl, když jsi potřeboval, ne?“
Stůjte si za svým a dejte jasně najevo, že období tady tohoto slovního útlaku už bylo dost. Možná se to nezmění hned, ale změní se to. Už jenom tímto jste dali najevo, že nejste žádná ořezávátka, jak se říká. S těmi nadřízenými se samozřejmě hovoří hůře. To je jasné. Doufám, že jste ale pochopili, v čem spočívá celý princip zjišťování, kde je zakopán pes. Zjistit v čem je problém, vyřešit to a navždy to ukončit! Navždy!
Spory ve vztazích
A platí to také ve vztazích. Jestliže se hádáte s partnerem a pak jeden z Vás hádku ukončí, třeba odchodem, tak pak nastává „tichá domácnost„, která je k uzoufání otřesná. Vždy tedy musíte přesně zjistit, jak to ten druhý myslí (protože nejspíš si jen vážně nerozumíte), najít v tom řešení a skončit to! To je to podstatné. Když se totiž nějak domluvíte, tak to z Vás naprosto spadne! Víte jak se říká o ženách, že vytahují sto let staré záležitosti proti mužům? Tak to není nic jiného, než staré a nevyřešené spory. Protože, když něco vyřešíte, tak to můžete zapomenout. Je to pryč. Ale to nedokončené ve Vás zůstává. A často se stává, že se jeden z partnerů raději omluví, než aby dál přetrvávalo to dusné peklo. A pak se přesně stane tohle. Neuzavřená kapitola uvnitř Vás číhá jako odjištěný granát.
Snažte se tedy nejvíc, jak budete moci, pochopit druhého hledisko. Jak on to vidí? Jak to vnímá? Jak to cítí? Každý jsme jiný, číst myšlenky neumí také nikdo, můžeme jenom komunikovat. A když někdo nevidí něco stejně jako my, tak to není žádný důvod k rozepři. Nikdo nikomu nemůže nutit svůj názor. Může se jenom snažit udělat maximum, aby ten druhý přesně věděl, jak bylo myšleno, co bylo řečeno.
Příklad z praxe a jeden pro zasmání, proč zjišťovat příčinu, když je něco špatně
Uvedu Vám ještě jeden příklad z praxe, který jsem viděla, jak prováděl můj taťka a jeden nakonec na zasmání.
Hlavně si ale pamatujte, že je potřeba zjistit, proč se k Vám ten dotyčný tak hnusně chová a vyřešit to. Vím, že to pořád opakuju, ale to je opravdu to jediné, co je třeba pochopit. Cílem je domluvit se na nějakém kompromisu a tím to tak navždy smést ze stolu. Ukončit napořád. Znovu Vám ale kladu na srdce, že je třeba to vždy dělat s chladnou hlavou a bez emocí. Jestli se jimi dáte strhnout a začnete na sebe navzájem ječet, nikam se nedopracujete a ještě to způsobí to, že Vás proti strana strhne na svou neurvalou úroveň.
Ukažte svůj nadhled a důstojnost a vyřešte to v klidu. Jestli se emoce začnou příliš zvedat u proti strany, debatu ukončete s tím, že si promluvíte, až bude v klidu. Šéfa třeba nechte vyřvat. Správný manažer stejně nikdy nekřičí, takže už jenom to o tom druhém něco vypovídá. Pamatujte si ale, že jde se domluvit s každým! Prostě hledejte společnou řeč tak, aby ten druhý chápal, o čem mluvíte.
Z praxe
V naší továrně se stalo to, že na strojích byly prostoje. To znamená, že stroje z nějakého důvodu nejely a tím stála celá výroba. Prostoje jsou pro firmu hrozně drahé, protože výroba je plánovaná nejenom na kusy, ale také na čas. Každé zdržení může mít ve finále fatální dopad na celou zakázku.
Taťka: „Proč máme prostoje.“
Údržba: „Protože nebyla provedená pravidelná kontrola.“
Taťka: „Proč nebyla provedena pravidelná kontrola?“
Údržba: „Protože tu není Karel.“
Taťka: „To to nikdo jiný neumí?“
Údržba: „Ne, zatím jsme se k tomu nedostali.“
Hned bylo jasné, že je potřeba dotáhnout zastupitelnost na úseku údržba, jinak to bude dál drahé. Vyřešeno za 20 sekund.
Na puberťáky to taky funguje
Stačilo mu se 2x zeptat a mohl se problém vyřešit jednou pro vždy. Stejně tak to můžete dělat třeba i s puberťákem. Často přijde domů s hroznou náladou a odsekává a máte sto chutí ho uškrtit. Tak se také ptejte, co ho naštvalo. Třeba jen zjistíte, že se jeho kámošovi líbí stejná holka a on je teď naštvaný. Jen mu vysvětlete, že ho chápete, ale že za to nemůžete, tak ať to nepřenáší na Vás.
Komunikace je důležitá
Komunikace je hrozně důležitá a máme jenom ji, abychom se dozvěděli pravdu a věděli, proti čemu stojíme a co máme vlastně doopravdy řešit a co ne. Mnohým z Vás postačí, když zjistíte, že když je na Vás někdo hnusný, že to vůbec není o Vás. Hned to pak odbouráte, jako by to nebylo a úplně to po Vás sjede pryč. Stává se to často. Jen je DŮLEŽITÉ TO VĚDĚT! Nehádejte, v mysli nekonstruujte, co by kdyby. Svůj čas a mysl nenechte plýtvat na takové lidi, když můžete rozvíjet sebe samotné. Škoda času, co myslíte??
A teď si vezměte, kolik času tak člověk již promarnil. Pro ty z Vás, kteří pracují na svých snech, to teď možná bude neuvěřitelné zjištění, kolik času tak ztratili. I já ho tak kdysi ztrácela. Konstruovat v mysli, co by kdyby, je pro člověka poměrně normální. Vy ale teď chcete něčeho dosáhnout, máte stanovené cíle, třeba jste i četli můj e-book zdarma, snažíte se pracovat na svém pozitivním myšlením a na sobě, a někdo, o kom de facto toho moc nevíte, Vám takto nesmyslně bere energii?? Nedejte se! Komunikujte ve Váš prospěch a nehádejte jaká je situace. Prostě si to zjistěte a skončete to jednou pro vždy. DOKÁŽETE TO!
A teď legrácka na závěr:
Vojín: „Pane plukovníku, za mé služby se nic nestalo, jenom kluci zlomili lopatu.“
Plukovník: „Jak to, že zlomili lopatu?“
Vojín: „To jak zakopávali hlídacího psa.“
Plukovník: „Proč zakopávali hlídacího psa?“
Vojín: „Protože ho přejelo hasičské auto.“
Plukovník: „Co tady, sakra, dělalo hasičské auto?“
Vojín: „Protože hořel muniční sklad.“
Plukovník a už řve: „A to jste mi to nemohl říct rovnou, vojíne??“
Vojín: „No, jasně, a Vy se zastřelíte, jako major Novák.“
No, tak to bylo trochu morbidní legrace na závěr. Přeji Vám hodně úspěchu v komunikaci i v dosahování Vašich snů a cílů a brzy uvidíte, že jak toto párkrát zkusíte, tak se do toho rychle obujete a už Vás nikdy nebude v mysli trápit proč to, nebo tamto. Prostě si to zjistíte. A díky tomu už kolem Vás nebudou lidé, kteří by Vás dál trápili svým chováním.
Zdroj foto: Pixabay.com
