„Jak mám být pozitivní? Mám to vrozený, po otcovi, ten taky viděl všechno černě, jak můžu vidět věci pozitivně, když se mi furt dějí nějaký nehezký věci?“
Tak a podobně mluví klienti o pozitivním myšlení, když mluvíme o potřebě změny vidění z tmavého na světlé. Člověk totiž má k tomu, vidět věci černě, sklony. Tyto sklony jsou často převzaté od rodičů. Jsou to vzorce myšlení a uvažování, které se táhnou generace. Dál také člověk udělá pár nepěkných zkušeností, které tento závěr potvrzují.
„Nechci se raději těšit, určitě mi to zase nevyjde“
„Raději si říkám předem, že to nevadí, když mě tam nevezmou, jsou důležitější věci v životě“
A tak dále…prostě spousta omluvenek předem pro jistotu, kdyby to nevyšlo.
S úspěchem moc nepočítáme….raději…abychom pak nebyli zklamaní. Jenže dá se říct, že právě tento přístup je to, co vás a procento vaší úspěšnosti, vede do záhuby.
Lidé často ani neví, jak to změnit, jak začít vidět pozitivně, když nic pozitivního nezažívají. Zkoušejí lekce pozitivního myšlení, různé mantry a vizualizace, kterým sice nevěří, ale slyšeli, že prý to funguje….pak zjistí, že zase měli pravdu.
„Je to kec. Nefunguje to.“
Jak změnit myšlení z negativního na pozitivní? Ne tím, že negativní pravdu přeformátujeme pomocí manter a imaginací na pozitivní. To nemůže fungovat, když tomu vnitřně nevěříme. Podvědomí neošálíte. Tím nemůžeme začít. Začít se musí uvnitř vaší mysli. Musí se začít s postupnou změnou vašeho vnímání reality.
Jde o to, že náš mozek má sklon vidět více spíše negativně, než pozitivně.
Volíme rozhodnutí spíše podle negativní varianty. Má nám to ušetřit zbytečné trápení při špatném pozitivním rozhodnutí. Většina lidí patří mezi ty, kteří sklenici vidí poloprázdnou, než poloplnou.
Když si povídáme se sousedkou, mluvíme o tom, jak nás někdo a něco štve. Málokdy mluvíme o tom, ve které oblasti jsme šťastní a spokojení, kde to klape a kde se daří.
Lidé mají sklon vidět spíše to negativní. I když se často pokoušejí, moc to nejde. Jak by to mohlo jít být pozitivní, když to, co vnímáme, pozitivní není?
Jak?
Jedině tak, že se to cíleně budete učit. Nikdo nás ve škole, ani doma neučil, vidět a všímat si pozitivních věcí. I sami rodiče a učitelé jedou ve výchově na principu vidění chyby. Všímají si především těch činností a znalostí, které nám nejdou. Toho, kde je třeba přidat, zlepšit se. Motivace je zpravidla negativní. Špatná známka, poznámka, trest. Pozitivní motivace je málo.
Jak se tedy naučit vidět spíše pozitivní věci a upřednostňovat je v našem myšlení?
Začněte s maličkostmi.
Klienti, kteří se na mne obracejí, často tápou v životě. Nevědí, jak svět kolem sebe brát. Berou jej negativně, cítí se ublíženě a skutečně se tak děje. Klientům se dějí věci opravdu velmi nepříjemné a bolestivé. Často nemají důvěru ani v sebe sama. Nevěří si, že jsou takoví, jací jsou, v pořádku. Nemají se rádi. Cítí, že nemají potřebnou šťávu a radost v životě. Přitom vědí, že mají právo radovat se a být šťastní.
V takových případech doporučuji začít s Deníkem Vděčnosti. Jako takový rozjezd a první lekce v učení se pozitivnímu myšlení. Sama jsem obdobný deník kdysi začala vést s vlastní dcerou a velmi se nám osvědčil. Jen způsob byl přizpůsoben dětskému přemýšlení.
Klient dospělák si vede denně večer deník o tom, za co je vděčný. Co jej v daném dni potěšilo, co bylo hezké, čeho pozitivního si ten den všiml.
Pro člověka, který nemá ani páru o tom, co je to děkovat za malé radosti a být vděčný za drobné maličkosti a je spíše nastaven na to, co se zase bude dít…., je to docela namáhavé.
Klienti často nejsou zpočátku schopní téměř nic moc napsat. Úplně nejtěžší je, poděkovat za takové banality, jako , že mi třeba někdo dal přednost ve dveřích, nebo že ten den svítilo slunce, že se mi něco povedlo, přitom to nebylo ještě dokonalé.…bereme spoustu věcí jako samozřejmost a další spoustu věcí si bereme osobně. Vyvozujeme často negativní závěry a soudy předem . Předem věci vzdáváme, aniž bychom je zkusili.
Jak však plynou další dny, klienti zjišťují, že jejich vděčnost se začíná rozrůstat. Během dne si dokáží všimnout již takových detailů, že někdy až žasnu. Z vidění světa pozitivní optikou se stává zvyk cca za 90 dní, proto doporučuji vést si deník vděčnosti minimálně 3 měsíce. Ideální však je jeho vedení každý den po dobu delší. Poté, pokud již nechcete psát deník Vděčnosti každý den, doporučuji ponechat si tento zvyk jako “film” před spaním. S hlavou příjemně uloženou v polštáři, se každý večer zamyslet nad tím, co pěkného vám uplynulý den přinesl, ať byl jakýkoliv.
© Mgr. Irena Hájková, www.irenahajkova.cz NLP kouč, terapeut EFT
Líbí se vám můj článek? Budu ráda, když jej budete sdílet.
Potřebujete se umět zklidnit a zrelaxovat? Vyzkoušejte autogenní trénink, který jsem pro vás namluvila.
Případně Rychlou obnovu sil během dne.-krátkou relaxaci pro zaneprázdněné.
