Nepochopím, jak to všechno uteklo
Už ani pořádně nevím, kdy jsem naposledy sem psala, matně si pamatuji, že jsem se děsila dceřinýma přijímačkami na střední školu, pak asi těma svýma…
No dcera je rok po úspěšné maturitní zkoušce na vyznamenání a já mířím svými starými kroky ke své maturitní zkoušce. S velkými obavami.
Dcera zvesela po roce na jazykové škole opět pokouší přijímací zkoušky na vysokou školu, a já se hroutím před maturitou. Říkala jsem si, že to dám, vždyť je to jen SŠ, jsem Bc, DiS, to zvládnu, ale - ale. Sš o lidském těle, když jde o zdraví člověka, no tak to není žádná legrace.
Ale i já jsem to zvládla, jsem Praktická sestra.
Celé 3 roky jsem se před Vánocemi děsila zkoušek, pořádně nevnímala tu krásu kolem sebe. Ukrádala jsem si čas od rodiny, hlavně škola!!! S pocitem, že jednou bude dobře – jsem se utěšovala a bylo mi fakt dobře, že i toto jednou skončí.
Dceru přijali na vysokou školu a já mám svojí první práci jako zdravotní sestra v nemocnici.
Za necelých pár let se toho tolik změnilo, že nevycházím z úžasu.
Spoustu věcí jsme s dcerou dokázaly a opět před námi stojí spoustu dalších zkoušek, nového učení…
Zvládneme to ještě?
Vaše M.
Foto: MichelleM