Jak mít soucit k sobě samé? Na to jsem si potřebovala před pár dny odpovědět a najít odpověď nebylo a není vůbec snadné. I když člověk zadá do vyhledávače jakékoliv heslo, nakonec zjistí, že odpověď musí najít zejména v sobě a ano, vím, že to je těžké. Našla jsem ale pár vodítek, které by mohly pomoci takovou odpověď najít. Jaká to jsou?
Přijmi nepřijímané
Na začátku je sebeuvědomění – co mám, co chci mít, s čím jsem spokojená a s čím naopak nikoliv. A pak to celé začne, ta dlouhá cesta plná nástrah – zastavit se, zamyslet se nad otázkou, proč to či ono nemám ráda a co s tím nebo zda vůbec je co dělat. Odejít od tvrdého odepisování sebe sama může být paradoxně náročné, ale ta cesta je zajímavá – tak proč ji neprozkoumat?
Odpusť si minulost
Odpouštění je jako klíč, který nám pomáhá zbavit se tíživého břemene minulosti. Za třicet let svého života jsem udělala tolik chyb, které bych nynějšíma očima nejraději neviděla, nicméně chyby jsou posun, zkušenost a růst, což k životu patří. A proto apeluji na sebe i na tebe, odpusť si chyby a neúspěchy, které za sebou táhneš a neboj se je pustit. Je na čase začít posilovat své sebevědomí, uznávat i ty nejmenší úspěchy, respektovat se a dostatečně ocenit své kvality.
Mysli na čas pro sebe
Tématem mého minulého roku byla pozornost k sobě samé, ke svým potřebám a postarání se o ně, se kterými mi pomohla i Objevovna. Najít si čas jen pro sebe, kdy vytvářím dílo, ze kterého nikdo nemá profit a který nemá účel, chce ohromnou sebedisciplínu. I když v některých dnech slyším své potřeby na poslední chvíli, vyslyšet je mi dává neuvěřitelný pocit sebenaplnění. Věnujme se proto aktivitám, které se starají o naše fyzické i psychické blaho a potkávejme se se sebou tak rády, jako s nejlepší kamarádkou.
Praktikuj mindfulness
Vědomá přítomnost není o sezení na meditačním polštáři, ale o užití přítomného okamžiku. Ať už jíš oblíbené jídlo, sedíš v příjemně vyhřátém autě, cítíš volnost při jízdě na kole vedle řeky nebo ses vzala na kávu, prociť ten okamžik a vyjádři si vděčnost za to, že jsi to pro sebe udělala. Důležité ale je se nesoudit – ne všechny dny jsou sluníčkové a není třeba bát se nedokonalosti. Mít se ráda při malých prohřešcích, zlobení, změn režimu, bláznění, zhroucení a vyčerpání je totiž mnohem důležitější.
Já vím, není to věc na pár dní, na měsíc a možná ani na rok. Měj na paměti bod, ze kterého vycházíš a odpusť si, když po dvou krocích kupředu uděláš tři zpět – mít soucit k sobě samé je totiž cesta, nikoliv cíl.
Fotografie: Objevovna, se souhlasem autorky článku
