Tajemství úspěchu v mezinárodním prostředí: Rady od provozní ředitelky HP
Dušana Flores je provozní ředitelkou společnosti Hewlett Packard, je zodpovědná za řízení 101 země. Rozhovor jsme natáčely v sídle společnosti a od prvního podání ruky jsem z ní cítila obrovskou energii. Abych byla úplně přesná, musím říct, že jsem ještě nikdy nepotkala tak šťastného zaměstnance. Nadšeně mi ukazovala produkty a prostory společnosti. A její vyprávění o kariéře a rodině je pohlazením po duši.
Dobrý den, Dušano, moje maminka mi říkávala, že kdybych si nechala občas poradit, vyvarovala bych se spousty chyb.
Jakou nejlepší radu, týkající se kariéry, jste v životě dostala?
Já bych řekla, že jsem rady dostala ve dvou rovinách : Ta první je, že kariéra je jen v našich rukou. Musíme se na ní dívat z perspektivy několika let, jako na budování osobní značky.
Druhou radu jsem dostala od rodičů, kteří vždy říkali: “Kdo chce kam, pomozme mu tam.” A tam je zase to klíčové slovo “chce”. V kariéře je to vždy o tom, že musíte chtít.
Ve své profesi vidím lidi, kteří chtějí moc, ale také lidi, kteří jsou rezignovaní na život nebo se nenašli v oboru a nechtějí s tím nic dělat. S takovými lidmi je pak velmi těžké pracovat. Není to dáno věkem, spíš povahou. Jsou lidé, kteří přemýšlejí o tom, proč tady jsou, kam by měli směřovat, co je v životě baví a jakou přidanou hodnotu mohou vytvořit. Ti druzí proplouvají životem a moc to neřeší. Hlavně, aby měli klid.
Říká se, že štěstí zařizuje vyšší síla, úspěch dobré vzdělání. Jaká byla Vaše cesta?
U mě je to rozvíjející, nikdy nekončící cesta. Původem jsem ze Slovenska a po ukončení vysokoškolského studia v Bratislavě, jsem měla velký sen. Pokračovat v postgraduálním studiu v zemi, jejímž jazykem jsem ještě nemluvila. Dostala jsem se do Francie a studovala MBA program v angličtině a současně jsem se mohla učit francouzsky. Splnila jsem si svou ambici, ale bez trošky štěstí by se to nepovedlo.
Tuto cestu jsem absolvovala v roce 1998, kdy neexistovaly studentské programy jako Erasmus apod. Na studium jsem si musela vzít půjčku, za neuvěřitelný 25% úrok. Byl to velmi zajímavý rok, kdy se propojilo dobré vzdělání se stěstím. Měla jsem štěstí na dobré lidi, kteří mě přijali do své komunity a vzájemně jsme si pomáhali. Měla jsem obrovské štěstí na rodiče, pomáhala mi jejich důvěra, že jdu tím správným směrem. Odmalička mě bavily cizí jazyky a objevování jiných světů a rodiče mi to umožňovali.
Štěstí si zařizujeme sami, svým přístupem, ale když je v tom ještě trošku štěstěny, tak to pomůže.
Čím Vás zaujme uchazeč o manažerskou pozici do vašem týmu ?
Základem jsou manažerské kompetence – přeložit strategie firmy do konkrétních cílů pro lidi, které potom vede.
Osobně v lidech hledám spíš potenciál leadra, než potenciál manažera. Musí být kreativní, umět vést a inspirovat lidi. Vždy musí mít pozitivní myšlení, protože zažíváme mnoho těžkých krizových situací.
Manažer musí být čestný a mít svou vnitřní integritu, která nám poskytuje sebedůvěru a vede nás k úspěchu. Musí mít vědomou a autentickou komunikaci, být sám sebou. Když je člověk zdravě sebevědomý a zná své talenty, nemá problém být autentický.
Jaké jsou největší prohřešky při obchodním jednání v zemích, které řídíte?
Mám na starost 101 zemi, můj záběr je velmi široký. Je to region střední Evropy, Dálného východu, Afriky a částečně i Asie. Největším prohřešem při mezinárodních jednáních je to, že se lidé chovají tak, jako by tu zemi dokonale znali.
Než někam vycestuji, udělám si “domácí úkol”. Vždy si sepíšu základní pravidla konkrétní země. Jak se předávají informace, co platí při obchodním jednání, kdo si první sedá u stolu, jak se správně obléci nebo kdo podává ruku. Například v Saudské Arábii máme rozdělenou kancelář na dvě části, v jedné jsou ženy, ve druhé muži.
Já mám velkou výhodu v tom, že na všech pobočkách máme lokální zaměstnance, kteří mi poradí. Vedu 25 národností a je to obrovský rozdíl proti týmu, který jsem vedla před deseti lety a byl jen česko-slovenský. Mnohému jsem se naučila a je to hrozně krásný pocit, potýkat se každý den s těmi rozdíly.
J.W. Goethe řekl, že se učíme zejména od toho, koho milujeme.
Co jste se naučila od svého manžela?
Můj manžel je Španěl, jmenuji se Flores, což znamená květina. Takže jsem vlastně “paní Květinková” (smích).
Španělé jsou hodně veselí a můj muž je taková “veselá kopa”. Co se od něj denně učím je taková ta lehkost bytí a radost ze života. Dokáže se s lehkostí dívat i na problémy. To je věc, za kterou jsem hrozně vděčná. Nemám to ve svém DNA od narození. Já jsem vyrůstala v prostředí, kde si musíme všechno zasloužit, slušně se přihlásit.
Dále hrozně rád vaří a je při tom velmi kreativní, což se také učím. Otevře lednici, naskenuje obsah a ve vteřině má nápad, co uvaří k večeři.
A také jsem se naučila chodit pozdě spát (smích). Večeří se později a v jedenáct hodin teprve začíná život.
Kolik času trávíte pracovně na cestách? Kam teď létáte nejčastěji?
Nejčastěji létám do Rumunska, do Bukurešti. Máme tam veliké centrum zákaznické podpory, kde pracují stovky lidí. Nedávno jsem byla v Dubaji, čeká mě cesta do Budapešti a do Moskvy. Co se týká frekvence, tak v průměru létám každý druhý týden.
Máte dva malé syny, jak se Vám daří sladit rodinu a práci?
Mám skvělého manžela, který se dokáže postarat o děti a podporuje mě v práci. Jinak bych to dělat nemohla. Když jsem dostala nabídku od Hewlett Packard, tak jsme vše společně probírali a zvažovali. Jaká bude zátěž pro rodinu a jestli do toho půjdeme nebo ne. Práci a cestování si rozvrhnu tak, abych byla o víkendu vždy doma. Můj manžel je architekt, pracuje pouze v Česku a naštěstí nikam necestuje.
Máte velmi vysokou funkci v mezinárodní společnosti, předpokládám, že jste vždy pracovala jako zaměstnanec.
Lákalo Vás někdy podnikání? Pokud ano, co by to bylo?
Podnikání mě lákalo, láká a vždy lákat bude. Pocházím z podnikatelské rodiny, všichni kolem mě jsou úspěšní podnikatelé a já jsem si vždy myslela, že budu podnikat. Zatím nepřišla ta správná chvíle ani nápad, v čem by se měly mé sny zhmotnit. Mám ale velké podnikatelské vzory jako Tomáš Baťa nebo Richard Branson.
Řeknu Vám ale něco zajímavého, co by možná nikoho nenapadlo. I v korporátním prostředí se dá pracovat podnikatelsky. Tady si hasím svou podnikatelskou žízeň. Snažím se pracovat s podnikatelskými koncepty a podnikatelským duchem.
Za co jste v životě vděčná?
V první řadě jsem vděčná za to, že jsem já a všichni kolem mě zdraví. Dále jsem vděčná za svou krásnou rodinu, kterou jsem si vždycky přála. Tyto dvě věci jsou pro mě nejdůležitější.
Zdroj foto: Markéta Henzlová
