Proč je v pořádku cítit vztek jako matka: Přijměte své emoce a změňte přístup
Život je někdy těžký. Mateřství je někdy těžké. Možná by mateřství mělo přijít s nějakou varovnou nálepkou. Nálepky s varovnými nápisy najdeme na všem – na lécích, hračkách, lahvičkách, dudlících, lahvičkách, jsou prostě všude. Mateřství by také mělo mít varovní nálepku “Obsah pod extrémním tlakem”.
Když se žena stane matkou, najednou je v pohotovosti 24/7. Všechno se točí kolem miminka. Tvoje mysl, tělo, ruce, oči a uši jsou 100% zaměřené na miminko téměř bez přestávky. Přidejme další každodenní povinnosti jako je úklid, vaření, nákupy, možná další dítě nebo dvě, a máme opravdu nabitý koktejl. To všechno a ještě víc se v tobě hromadí, až jednou vybuchneš!
Odvrácená tvář mateřství
Vztek a zlost je odvrácena, ale neodlučitelná, tvář mateřství. Je to ale něco, o čem se často nemluví a navíc, celý život jsem vedené k tomu, že emoce jako jsou hněv, zlost a vztek jsou špatné. Je potřeba je schovávat, zamést pod koberec.
Dlouho jsem si myslela, že jako máma bych neměla cítit vůči svým dětem vztek. Jako, jaká matka může takhle zuřit nad svými dětmi, ale zároveň je tak nevýslovně milovat? Špatná matka, řekla jsem si. Ti moji malí človíčci jsou jediní na světě, kdo mě umí tak neuvěřitelně vytočit, až se někdy bojím být v mé vlastní blízkosti. Co kdybych náhodou explodovala?!… Ale tentokrát doopravdy!
Naštěstí, dnes vím, že nejsem špatnou matkou. Jsem normální matka. Jsem totiž člověk.
Je normální cítit všechny ty velké emoce
Když se řekne vztek, většina lidí vidí “neřízenou střelu”. Člověka, který neovládá své emoce, křičí, nadává, je mimo svou kontrolu a říká ošklivé a děsivé věci. Ale hněv patří mezi základní emoce. Někdo říká, že jsou čtyři, jiný zase sedm, nebo víc nebo míň. Co chci říct je, že pokud je vztek jedním ze základních kamenů a my jej budeme odmítat, tím budeme odmítat část sebe sama.
A pokud si teď říkáš, že se nikdy nevztekáš, tak vlastně taky to odmítáš. Samozřejmě, že se vztekneš, jen nemusíš kolem sebe dělat bordel. Možná kypíš vevnitř, čímž si ale způsobuješ stres. Nazvi si tento stav jak chceš. Hněv, zlost, zuřivost, podráždění, rozhořčení, rozzlobenost, nevrlost, frustrace – to vše se ukrývá pod pojmem “vztek”. Jen některá spojení nezní tak špatně, a jiná zní zase hůř.
Emoce máme z určitého důvodu, pokud se je naučíme poslouchat, můžou nám pomoct cestou životem.
Proč a jak se vztekáš
V době, kdy ze mě byl opravdový Mamster, jsme to fakt nedávala a často jsem křičela. V některých případech myslím, že jsem dokonce i řvala a ječela. Třeba tehdy když mi pak došlo, že takto to dál nejde. Toto období nebylo vůbec hezké. Slzavé údolí se střídalo s váleční frontou. Jsem si jistá, že se mnou souhlasíš, když řeknu, že se to dá dělat i jinak.
Tak nějak tuším, že v tom nejsem sama a že se vztekem bojujeme hodně všechny. Ať už to je temperamentem, povahou, anebo to jsou naučené vzorce a programy, které jsme viděly v naší rodině, u naší mámy a otce, jako děti. Ať už máš problém z jakéhokoli důvodu, věřím, že se s tím dá naučit pracovat.
Není to nevyléčitelná nemoc, je to léčitelný stav.
Je důležité si uvědomit, co ti způsobuje stres a proč začneš pociťovat vztek a jemu podobné emoce, a pak hledat vhodný způsob, jak s ním naložit. Hněv nám slouží jako ukazatel, že něco, co se děje, je v nepořádku. Vztek nám může pomoct změnit věci k lepšímu. Často se ale stává, že se ztrácíme v emocích a tak namísto toho, aby nám vztek sloužil jako indikátor, je z něj diktátor. Když chápeme vztek jako indikátor, můžeme klidně a láskyplně dát najevo a vysvětlit, že situace je za naší hranicí. Zatímco vztek jako diktátor, je spíše něco jako neřízená střela, sobecký tyran, který šlape po citech všech kolem něj do chvíle, než se mu uleví. Nezajíma se o nikoho, jen o sebe samého.
Čas pro změnu
Hněv často poukazuje na potřebu něco změnit. Co to je ve tvém případě?
Vždy musíme začít u sebe. Když změníme sebe, začnou se měnit lidé a okolnosti kolem nás. Začnou se měnit proto, že ty se na ně budeš dívat jinak. Podívej se na svůj svět z polohy klidu a laskavosti.
Podívej se na sebe. Co vidíš? Nezměnil se obraz malinko?
V mém případě to bylo hlavně nastavení mysli a péče o sebe sama. Když třeba Šimonek nemohl najít dejme tomu autíčko, spustila jsem: „Ty si nikdy neumíš nic odložit na své místo. Jak mám já vědět, kde sis to nechal. Stačilo by kdybys……..” Asi chápeš, kam to míří. Namísto toho, abych ho v klidu učila zodpovědnosti, jsem hulákala a ventilovala si frustraci, která vlastně nejspíš neměla nic společného s ním a jeho autíčkem, ale s mým neuvěřitelným nedostatkem spánku, hladem nebo nedostatkem ticha. Když jsem se konečně na nás podívala z jiného úhlu a zapojila laskavost, uviděla jsem dítě, které je prostě dítě a utahanou mámu, která až příliš dlouho kašlala na sebe.
Takže proč se vztekáš ty? Najdi si čas pro sebe a začni pracovat na změně.
Zdroj foto: Pixabay.com
