Energetický dluh: Jak ho rozpoznat a předcházet vyčerpání
Jedna moje okouzlující kamarádka vylepšila hlášku z oblíbené české pohádky „S čerty nejsou žerty“. Ta průlomová věta zní: „Čert a matka nikdy nespí.“. Nejprve mě to pobavilo… A nyní (s odstupem času) tomu rozumím a musím dát zapravdu. Tolikrát jsem ji říkala, že dnes se jistě vyspím, že jsem toho svého rošťáka řádně unavila… A ono prd… Dnešní článek tedy bude o dávce energie, kterou každý „vyfasujeme“ při narození.
Různé myšlenkové směry dnešní doby se zabývají povahami lidí – danými vlastnosti, společnými rysy apod. Již delší dobu jednu ze zajímavých metod studuji a čím dál více si uvědomuji, jaký zásadní vliv má na nás dávka energie, která je nám vrozená a tudíž neměnná.
Představte si, že je nás pouhých 8 typů lidí. Každý z těchto typů je jedinečný svojí povahou a samozřejmě i dávkou energie. Možná jste si toho všimli sami – např. ve škole či v práci. Jsou mezi námi tací, kteří všechno zvládají 3x rychleji, jsou takové perpetum mobile – stále v pohybu. Pak jsou mezi námi tací, kteří potřebují více odpočívat a jsou pomalejší.
Já jsem právě jedna z těch pomalejších. I kdybych se přetrhla, tak rychlejší nebudu. Ve škole se mi mnohem více dařily vytrvalostní běhy (mohla jsem se u nich kochat krajinou) – z těch začarovaných bloků jsem neuměla vystartovat a dosáhnout alespoň uspokojivé známky.
A to se se mnou táhne až do dnešní doby.
Kdykoli se rozhodnu jít do rychlé energie (dalo by se říci do mužské výkonné energie), stojí mně to mnohem více úsilí. Tolik moc mě vyčerpává, když delší dobu „silově fičím“ a všechno rvu na sílu.
Musím se vám přiznat – představte si, že mě absolutně vyčerpává rozebírání kočárku a následné skládání do kufru auta. Jakmile mám tuto činnost (byť mi to zabere jen pár minut) dělat, tak u toho funím, rudnu a hekám. Po urputném rvaní kočárku do útrob svého milovaného auta jsem totálně vyřízená a připravená na padnutí do postele. A to je jen skládání kočárku!!! Co teprve nasoukání vzpouzejícího se dítěte do autosedačky!!! O tom se raději rozepisovat nebudu… A už vůbec se nebudu zmiňovat o tom, jak mi minule jen o kousek nerupla sukně na zadku, když jsem se zběsile snažila.
Energie, ve které se já pohybuji, je pomalá a zkoumající. Když jsem ve své podstatě a sama se sebou, všímám si maličkostí a krás kolem sebe. Dívám se na zlaté listí za okny, zevrubně sleduji paprsky slunce procházející skrz moji ruku, když si dám před sluníčko,… Možná by se tato dávka energie dala nazvat „energie snílků“.
Že se tato energie nehodí do dnešní zrychlené doby??? Ano, nehodí. Jenže já s tím nic neudělám. Tak jak jsem nedokázala vystartovat z bloků na vzdálenost 100m… Stejně tak nedokážu přestat hekat při zápasení s kočárkem.
A co je to ten energetický dluh?
Do něho se právě dostáváme, když dlouho fičíme v rychlé výkonné energii. Když odmítáme poslechnout své tělo a jdeme do všeho hlavou.
Následně mohou přijít nemoci – začíná to rýmičkou a horečkou či různými úrazy a zlomeninami. Může to však zajít i k mnohem vážnějším onemocněním.
A proto, moje milé, pokud jste tak jako já obdařena pomalejší energií, nezoufejte a začněte více odpočívat.
Nevím jak vy, ale já (když se dlouho pohybuji v rychlosti) ztrácím pozitivní pohled na svět a často se ze mě stává sedmihlavá saň… A opovažte se mi jednu hlavu utnout – to jich pak vyrazí dalších sedm.
Proto je lepší odpočívat a pokusit se co nejvíce spát, ačkoli „čert a matka nikdy nespí“…
A zase se musím přiznat. Nyní, co mi manžel odletěl na 7 měsíců do Afghánistánu, jsem se nechtěně rvala, soukala a zuby nehty se snažila udržet v té pro mě nevyhovující rychlo-energii. Bohužel jsem v poslední době nebyla sama sebou, nevážila jsem si sama sebe a byla jsem vyloženě nespokojená.
Slibuji si, že končím s rychlo-energií. A basta.
A vám vzkazuji, že záleží jen a pouze na vás, jak se sebou a svojí dávkou energie naložíte.
S láskou,
Hela
Zdroj foto: Pixabay.com
