Když se setká tradice s inovací: Příběh unikátní módní kolekce
Existuje vtip: Když jste politik, tak se média nejčastěji ptají na vaše politické názory. Pokud jste ale politička, zpravidla se nejdříve zeptají: „Odkud máte ty šaty?“ Nejsem sice politička (i když politologii mám vystudovanou), ale za ta léta, co přednáším na konferencích, jsem si zvykla, že každý druhý email, který dostanu, se netýká výzkumu ani přednášky, ale zahrnuje otázku: „Odkud máte ty šaty?“
Časem mi přišla škoda neustále odpovídat: „koupit se nedají – navrhla jsem si je sama“, proto jsem se rozhodla navrhnout a nechat ušít kolekci šatů, ve kterých se ženy budou cítit jako bohyně…
Před rokem a půl jsem stála uprostřed Flower festivalu v Páro (západní Bhútán) a překvapivě sledovala vášnivé reakce, které vyvolaly – mé šaty! Měla jsem na sobě totiž bhútánskou kiru. Tradiční bhútánský, ručně tkaný, dámský kroj. Tento oděv měly na festivalu téměř všechny ženy, proč se tedy pozornost obrátila na mne? Dovolila jsem si totiž kiru trochu upravit. Zachovala jsem sice základní ideu „full – kira“, ale dovolila jsem si z ní vytvořit modernější verzi, která více lichotila linii ženského těla. Pokud bych na festival tehdy přinesla bombu nebo živou žirafu, určitě bych vyvolala méně pozornosti. Už tehdy mi mnoho lidí říkalo: „Toto musíte dělat! To je skvělý nápad!“ Ale až když jsem takovéto povzbuzení dostala na několika audiencích u královské rodiny, zamyslela jsem se.
Návrhářství jsem vystudovala, ale je to už deset let. Tehdy, po velkém úspěchu své první kolekce (za Art&Design jsem obdržela nejvyšší známky) jsem se musela rozhodnout, jestli půjdu na “prestižní” obor na Oxfordské univerzitě nebo na London College of Fashion. Zvítězil Oxford. Nikdy jsem nelitovala, ale pozapomenutá vášeň čas od času vystrkovala růžky. Pravidelně jsem si navrhovala večerní róby, abych tuto svou vášeň ukojila.
A když už i král říká, že je to dobrý nápad – nastal ten správný čas? Navíc v té době, jsem se vášnivě zamilovala do bhútánských látek. Tradiční řemeslo tkaní je v Bhútánu neopakovatelné: neuvěřitelné barvy, vzory i materiály, bavlna a hedvábí. Může trvat i rok, než se taková pořádná Kira (dámská sukně) utká. A taky právě z tohoto důvodu se spoustu žen z mladší generace nechtějí tomuto řemeslu od svých maminek a babiček učit. Je pro ně jednodušší si vydělávat například jako průvodkyně pro turisty. I tato smutná skutečnost mě donutila se zamyslet:Existuje způsob, jak předejít tomu, aby se tkaní v Bhútánu za pár let stalo pouze hobby pro znuděné bohaté ženy? Můžu nějak já přispět k tomu, aby čínské syntetické látky nenahradily v regálech vesnických obchůdků pestrobarevné hedvábné kiry? Logicky, pokud bude po kirách větší poptávka – i řemeslo zůstane déle na živu. Ale mimo Bhútán jsou kiry jako látka téměř neznámé, ale zároveň mají tak obrovský potenciál!
Proto jsem se rozhodla následovat svou vášeň, ve snaze obohatit Západní svět o pestrost bhútánských látek (a bhútánské tkadleny o nový trh). Vybírala jsem kiry, předělávala je do modernějších, pohodlnějších a svůdnějších střihů. Kombinovala je s hedvábím, bavlnou nebo saténem. Tvořila jsem dlouhé, krátké, večerní ale i každodenní šaty. Všude, kde jsem bydlela (již mnoho let bydlím v několika zemích zároveň) se válely látky, doplňky, brože, které jsem pro tvorbu šatů použila. Ale vzhledem ke kvalitě základní látky (kiry), byly šaty dost drahé na to, aby byly cenově dostupné pro všechny ženy.
Tou dobou jsem se ale přestěhovala do indického Dillí, a zatímco ze mě opadával ještě prvotní kulturní šok, jsem narazila na úžasnou malou textilní dílnu, kterou vedla matka s dcerou. Dílna sice neměla certifikát „fair trade“ a ani jiné certifikáty, ale působila na mne moc příjemně. (Což byl pro mě zázrak, jelikož na mne tehdy téměř vše v Indii působilo děsivě.) Syntéza vášně a selského rozumu vyústila v jednoduchý nápad: vyrábět právě v této malé dílně cenově dostupnější řadu krásných ženských šatů, které bych potom mohla doplnit o bhútánské ručně tkané pásy. A bylo zaseto semínko toho, co dnes prodáváme jako kolekci Prêt-à- porter. Šaty vytvořené z bhútánských kir jsem zařadila do kolekce Couture a přidala ještě jednu řadu Vintage, to když jsem poprvé zavítala do textilního starožitnictví v Udaipuru v Rajasthanu.
A tak se zrodila značka Ecstatic Fashion, která dnes nabízí unikátní fúzi tradičních řemesel a netradičních návrhů pro moderní ženy.
Nic z toho by se ale nezrodilo bez syntézy ženské spolupráce. Projekt Ecstatic Fashion totiž vznikl na základě spolupráce dvou žen, mne a Ilony Bittnerové. Spojila nás (nejen) láska ke kráse, cestování, kvalitním látkám a originálním nápadům. Společně jsme založily Ecstatic s.r.o. a vedeme několik projektů, které přinášejí originální zboží a služby. Řídíme se principem „dodáváme to, co bychom samy rády odebíraly“ a jsou pro nás důležité také principy etického obchodu.
Projekt Ecstatic Fashion jde však ještě dál, část ze zisku prodeje šatů pravidelně věnuje na další charitativní projekty v daných zemích. Například v Bhútánu podporujeme a pomáháme rekonstruovat ženský klášter Kila Gompa, ve kterém v současné době žije 58 jeptišek ve věku od 8 do 83 let. Společně s tímto klášterem pomáháme také rekonstruovat jejich tři starověké stúpy.
„Každá žena si zaslouží šaty, které budou odrážet její jedinečnost!“
www.ecstaticfashion.com
Lilia Khousnoutdinova
Vystudovala politologii a historii na univerzitě v Oxfordu a následně ještě Gender & Development na London School of Economics. Je autorkou několika knih s ženskou tématikou, včetně velmi populární knihy Ženské příběhy, a také navrhla provokativní kolekci šperků. Je členkou správní rady a jednou ze zakladatelek Nadace Šťastné Česko. Spoluzakladatelka Ecstatic Fashion, Ecstatic Travel a několika dalších extatických projektů. Vede projekt Cesta Extáze a Ženské příběhy, kde provází ženy na cestě k pochopení a uctění svého těla a jeho cyklů, ve všech fázích reprodukčního života a uchopení své jedinečnosti. Spoluzakladatelka prvního výcviku ceremonialistek v ČR, kde se zaměřuje na rozvíjení ženského potenciálu a návrat přechodových rituálů. Přednášela v rámci projektů TEDxPragueWomen, Ženy Ženám, Inspired Women, Světového Týdnu Respektu k porodu a České Asociace Dul. Jejími semináři za posledních 8 let prošlo přes 4000 žen. Dnes žije mezi Dillí, Thimphu, Londýnem, a občas zavítá i do Prahy.
Zdroj foto: Lilia Khousnoutdinova
