Vizuální marketing: Jak zaujmout zákazníky bez lhaní o realitě
Za posledních několik dní se toho moc nestalo. Tedy pokud jde o nějaký raketový úspěch. V zákulisí se pořád něco děje. Jenže to, že se Vám po dlouhém hledání podařilo aktualizovat zboží na e-shopu i přes zradu techniky, že jste si doma na 12 m2 nafotila nové produkty a v rekordním čase si je upravila nebo že jste měla inspirativní schůzku na téma optimalizace e-shopu, bohužel zákazníky příliš nezajímá. A co je zajímá? To je jednoduché – nové zboží, slevy a zprávy o jiných spokojených zákaznících. Jenže co s tím, když není moc s čím se chlubit?
Moje moudrá a velice inspirativní kamarádka Iva, novinářka žijící v Paříži, mi občas posílá zajímavé články. A jednou mi přes Skype řekla: “Posílám Ti článek, jak začínalo pět ženských. Některý měly produkt, ale ne marketing, jiný uměly marketing, ale neměly produkt, jedna měla obojí, ale stejně nic. Rozjela to strategií Fake it till you make it.”
Jelikož mám ve svém CV taky nějaký ten marketing, bylo mi trochu blbé se ptát, co že to je za odbornou strategii. Zkoušela jsem to vygooglovat, ale nic moc jsem nenašla. A tak jsem se zamyslela (ano, bolí to, ale občas musím:). Ona to asi nebude věda, ale něco celkem přirozeného, co dost často dělá každý. Hlavně na internetu a sociálních sítích. Když si otevřete facebook, vidíte stovky krásných, úspěšných, šťastných, nadaných a bohatých lidí. A i když víte, že Kamila má ve skutečnosti moc velký nos, Petra obří zadek, Karel ještě neměl holku a Honza má IQ tykve, odcházíte s pocitem, že byste měla být lepší, žít lépe, zajímavěji, facebookověji.
Jenže jak na to, když nechcete lhát? Kdysi mě jiná kamarádka učila rozdíl mezi lží a “lžičkou”. Taková malá nevinná ne úplně pravda nikomu neublíží, naopak může pomoct. Například “nemám v tom velký zadek?” – “ne, to ne, ale nelíbí se mi materiál, zkus tyhle”, “kde máš tu keramickou vázičku?” – “vzala jsem si ji do práce a koupím si občas kytku, aby mě to tam tak neštvalo”. Takže i toto děláme všichni. Tak teď do praxe.
Sociální sítě
První věc je neříkat pravdu o tom, jak se věci mají. “Už měsíc ani jedna objednávka:( Kdo si objedná?” rozhodně není ideální status. Nebo “tak tohle dneska přišlo a je to pěkně hnusný, nechcete to někdo za půl?” nebo ještě hůř “Koukněte, co si tahle trubka objednala!”. Ne, na facebook patří jen pozitivní zprávy.
Krásné nové zboží (nebo nová krásná fotka zboží:), fotka objednávky, která Vás nadchla (nebo fotka objednávky, která by Vás nadchla, kdyby přišla), článek o akci, na které budete k vidění (nebo článek o akci, kde byste příště mohla být). Fotka z akce, kde jste a daří se Vám (například naaranžovat stánek nebo neusnout:). Prostě co se sociálních sítí týče, stojí za to myslet pozitivně a koukat na vše z té lepší perspektivy.
Myslelala jsem si, že než se mi to podaří, uplyne ještě hodně času a bůhví, jestli vůbec někdy. V mé mysli to znamenalo vyvěšovat příspěvky pravidelně, hledat to opravdu zajímavé, víc si vymýšlet o nových senzačních objednávkách. Ve všem plavu, ale snažím se. A dočkala jsem se dvou úspěchů. Už několik lidí mi položilo otázku “Tobě se ten e-shop docela rozjel, co?” – no ani omylem, ale asi tak fakt působím, to je fajn. Jedna z tázajících mi říkala “No teď už jezdíš i na ty veletrhy, to je fakt dobrý!” – mluvila o jedné propadákové předvánoční akci jménem United Pacool Market. Po ní jsem skončila v mínusu, ale prodala jsem i tak víc, než jsem čekala, a aspoň se provětral sklad – ostatní prodejci na tom byli mnohem mnohem hůř.
Druhý úspěch bylo poznání, že pokud dosah příspěvku na Facebooku je mezi 600 a 700 lidmi, není to vůbec špatné. Soustředit se na počet liků je prý už zastaralé. Lidé jsou přehlcení a už nelikují, protože i když se jim to líbí, bojí se, že by na ty krásné rychlozavinovačky koukali třikrát denně. A problémy rodičovství jim stačí v reálu, nemusí se jimi trápit kdykoliv otevřou svůj profil.
Poradna
Občas se na mě obrátí nějaký zákazník s tím, že má dotaz, prosbu, chce něco vysvětlit, vynadat mi. Co jsem pochopila hned na začátku samotného projektu e-shopu, opravdu není dobré hrát na city a někomu tlačit, že “mám malé dítě a nemůžu proto brát telefon”. To velmi často říkala dodavatelům má bývalá partnerka a musím říct, že slyšet to z úst druhých Vám pomůže pochopit, jak blbě to zní. Pokud nemáte čas zvedat telefon nebo se bojíte, že Vám vzbudí dítě, pak byste asi neměla podnikat. Taky nejsem milovníkem telefonování, ale něco se tak dá vyřešit dost rychle. Jde přece o byznys. Takže telefon zvedat, odpovídat radostně, případně volat zpět. Dělají to všichni. A alespoň mně tedy kvanta telefonátů stále ještě nepohltila.
Větším problémem pro mě ale jsou písemné dotazy. Jsem k dispozici na e-mailu i na messengeru. A velmi ráda bych občas ukončila rozhovor otázkou “tak koupíte nebo ne?”. Strávila jsem například hodinu dopisováním si o látkových plenách (přesto, že jsem o těch samých věcech nedávno psala na web článek) a objednávka žádná. Ale tazatelka prý byla nadšená, jak jsem milá, praktická a nápomocná. Tak si říkám, že třeba se jednou vrátí nebo o mně aspoň někomu poví. Ono je asi důležité si pořád říkat, že tu hodinu jsem věnovala reálné zákaznici, ne nereálné představě zákazníka, který si určitě něco koupí, když najde odkaz na Moji výbavičku na nějakém eMiminu.
Co o sobě říkáte
Zní to logicky, ale já s tím mám problém. Když se někdo zeptá, jak to jde, co mu mám říct? Tváří v tvář se “fake it” zdá jako opravdová lež a raději bych byla upřímná. Navíc bych moc ráda s někým sdílela obavy, starosti, postěžovala si, zanadávala a uvolnila se. Manžel mi to zakázal. “Neshazuj se, kazíš si obraz.” A asi má pravdu, protože když jsem jedné známé jen odkývala, že se mi to fakt rozjelo, tak mi olikovala facebookový profil a začala se docela aktivně zapojovat. Jiná zezelenala závistí a mohla za to jen výměna “No a už u Tebe nakupují i cizí nebo ještě jen známí?” – “Hlavně cizí.” A to jsem nelhala, na počet se neptala.
Ale stejně mám pár kamarádek a teď i Ženy s.r.o., kterým narovinu říkám, jak se věci mají. Jinak bych se z těch pozitivních sluníčkových zpráv na hony vzdálených od reality stavu bankovního účtu a mých energetických zásob prostě zbláznila. Je to jako hrát roli, ze které nesmíte vypadnout, ukázat svou pravou tvář. A to se vydržet 24 hodin denně sedm dní v týdnu prostě nedá:)
Už jste někdy sáhly k Fake it till you make it i Vy?
Zdroj foto:Pixabay.com
