Nechválila jsem se. Po určitém období jsem opět přestala.
Ten pocit, že jsem pesimistická, pořád něco řeším a pitvám se v prkotinách.
A že vlastně nevím proč.
Nějak se mi zdálo, že se kolem mě odehrává spousta podivných situací…
Přitom…
Možná jsem jen sama vysílala takovou energii, která se mi vracela.
…
Spousta lidí bojkotovala moje názory… Moje vztahy… Moji důvěru…
Spousty lidí měli nevyřešené a zvláštní vztahy a chtěli ode mě slyšet jen to dobré…
Spousta lidí se ve vašem životě pitvá a v tom lepším případě je vůbec nezajímáte…
Spousta lidí mě posuzuje podle toho, jak se zapojuju v komunikaci. Průhledná, nevýrazná, málo mluvná…
Spousta lidí hodnotí na základě toho, jak moc souhlasíte. Málokdo hodnotí celkovou osobnost.
Spousta lidí si stěžuje. Odmítám si stěžovat! Mnohokrát mlčím, což druzí berou buď jako nesouhlas, a nebo se víc baví s těmi, kteří jim přikyvují a myslí si totéž. Ale já se odmítám přidružovat k těm, co pořád na všechny a na všechno jen nadávají místo nápadů, jak to vyřešit.
Spousta lidí žije v mylných představách, že když je člověk sám, pak je automaticky “osamělý chudáček”. Nikdy člověk nemůže být osamělý, pokud cítí, uznává a má rád sám sebe.
Spousta lidí se nemá rádo. Nevědí, že vždy je za co se milovat.
Změnit svůj život může jen člověk sám. Nepomůžou mu v tom ani peníze, ani partner, ani rodina a ani nejbližší přátelé. Pomůže mu v tom víra ve svoje schopnosti, důvěra a láska k sobě samému…
Mít se rád za všech okolností a za všech předpokladů…
