Myslím, že každý z nás má v sobě spoustu podobných pocitů.
Kus touhy, lásky, radosti, štěstí, ale i samoty a svým způsobem i opuštění a osamění.
Každý chceme dávat a přijímat lásku. Chceme se cítit milováni a přijímáni. Chceme dobíjet svět energií. Ať už to děláme prostřednictvím hlasu či jakékoliv jiné práce. Každý to dělá jiným způsobem.
Svým poznáním. Svým talentem.
 
…je moc pozdě…
můj čas nastal…
temnota…
ozvěna…
musím jít…
nechávám tě tu…
nechci zemřít…
Narodila-li bych se dobrým člověkem, přál bych si, abych se byl vůbec nenarodil, jestli je mým údělem zemřít. Jenže bez konce život nemá smysl…
 
Můj talent je malý, ale není marný.
Je mi 27 let. Nezemřu jako ti, kterým byl vyměřen tento krátký čas, a stihli prožít téměř vše.
Nic jsem doposud neprožila. Jsem idiotka. Těší mě.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account