Zaujal mě tento citát, který doplním svou zkušeností a z mé praxe.
Ve chvíli, když si totiž myslíme, že rozumíme životu, že víme, o co jde, o čem je život – může to vést ke stagnaci, můžeme stát na jednom místě a nemůžeme se pohnout dál.
Na seminářích často slyším od lidí, kteří procházejí ne zrovna lehkým obdobím, že: “teď mi není dobře ale až tohle vyřeším, až tohle skončí, to si oddechnu a už bude dobře…..”
Ve chvíli, když si totiž myslíme, že rozumíme životu, že víme, o co jde, o čem je život – může to vést ke stagnaci, můžeme stát na jednom místě a nemůžeme se pohnout dál.
Na seminářích často slyším od lidí, kteří procházejí ne zrovna lehkým obdobím, že: “teď mi není dobře ale až tohle vyřeším, až tohle skončí, to si oddechnu a už bude dobře…..”
A já se chápavě pousměji, sama jsem si prošla tímto obdobím, a uvádím k tomu příklad:
je to jako když šplháte na kopec – jste udýchaní, upocení, unavení, brbláte, remcáte, jak je to náročné, vysilující, že už nemůžete….vylezete nahoru a tam si sednete a vydýcháte se, máte radost a úsměv na tváří a užíváte si ten krásný výhled a úžasný pocit, jak jste to zvládli…. supr….. akorát když se rozhlédnete, tak najednou vidíte, že z toho kopce vede dál cestička ještě na vyšší kopec… a dost často pak přijde ještě větší ťafka od života.
A vy máte několik možností:
a) bud zůstanete na tom kopci – protože tam to znáte a už se vám nikam dál nechce
b) anebo se teda vydáte na ten další kopec s tím remcáním, vzdycháním, brbláním……
c) anebo podle rčení “cesta je cíl” půjdete tou vědomou cestou, tzn. budete na sobě pracovat i s tím uvědoměním, že vy si tvoříte svůj každodenní život, že podle vašeho nastavení prožíváte svůj den – když remcáte – ten den stojí za pytel, když věci a situace přijímáte s tím, že si je sami tvoříte a patří do vašeho života, tak třeba i přes počáteční hněv, vztek, strach (které je dobré fyzicky vymlátit), může přijít ten úsměv a říct si: tak co mě má toto naučit a vy začnete dělat ty každodenní úkoly a činnosti s pokorou, vděkem a časem i s radostí
A i když máte situace, kterým nerozumíte a bolí vás, to, že je budete odmítat, tím odporem je ještě zhoršujete.
Zkuste na každém dni si najít něco pozitivního, kvůli čemu si vykouzlíte úsměv na tváři, tím si i zvýšíte své vibrace a tak si přitáhnete do svého života zase něco pozitivního.
Já vím, hodně z vás mi nyní může říct: to se ti to lehce říká, usmívej se, když ted prožívám takto těžké období….
Ale když už víte, jaké to je, neusmívat se, být nešťastný a naštvaný – tak teď to otočte. Dýchejte a usmívejte se. To stačí, na začátek skutečně začněte jenom tímto: dýchejte a usmívejte se.
Přeji vám příjemný prodýchaný adventní den s úsměvem.
A kdybyste potřebovali pomoc, klidně mi napište zprávu, anebo zavolejte, ráda pomohu.
www.annabartosova.eu
www.akademiezivota.cz
je to jako když šplháte na kopec – jste udýchaní, upocení, unavení, brbláte, remcáte, jak je to náročné, vysilující, že už nemůžete….vylezete nahoru a tam si sednete a vydýcháte se, máte radost a úsměv na tváří a užíváte si ten krásný výhled a úžasný pocit, jak jste to zvládli…. supr….. akorát když se rozhlédnete, tak najednou vidíte, že z toho kopce vede dál cestička ještě na vyšší kopec… a dost často pak přijde ještě větší ťafka od života.
A vy máte několik možností:
a) bud zůstanete na tom kopci – protože tam to znáte a už se vám nikam dál nechce
b) anebo se teda vydáte na ten další kopec s tím remcáním, vzdycháním, brbláním……
c) anebo podle rčení “cesta je cíl” půjdete tou vědomou cestou, tzn. budete na sobě pracovat i s tím uvědoměním, že vy si tvoříte svůj každodenní život, že podle vašeho nastavení prožíváte svůj den – když remcáte – ten den stojí za pytel, když věci a situace přijímáte s tím, že si je sami tvoříte a patří do vašeho života, tak třeba i přes počáteční hněv, vztek, strach (které je dobré fyzicky vymlátit), může přijít ten úsměv a říct si: tak co mě má toto naučit a vy začnete dělat ty každodenní úkoly a činnosti s pokorou, vděkem a časem i s radostí
A i když máte situace, kterým nerozumíte a bolí vás, to, že je budete odmítat, tím odporem je ještě zhoršujete.
Zkuste na každém dni si najít něco pozitivního, kvůli čemu si vykouzlíte úsměv na tváři, tím si i zvýšíte své vibrace a tak si přitáhnete do svého života zase něco pozitivního.
Já vím, hodně z vás mi nyní může říct: to se ti to lehce říká, usmívej se, když ted prožívám takto těžké období….
Ale když už víte, jaké to je, neusmívat se, být nešťastný a naštvaný – tak teď to otočte. Dýchejte a usmívejte se. To stačí, na začátek skutečně začněte jenom tímto: dýchejte a usmívejte se.
Přeji vám příjemný prodýchaný adventní den s úsměvem.
A kdybyste potřebovali pomoc, klidně mi napište zprávu, anebo zavolejte, ráda pomohu.
www.annabartosova.eu
www.akademiezivota.cz
