Právě dočítám nádhernou knihu s názvem “Pod africkým sluncem”. Od začátku do konce jsem se od ní nemohla odtrhnout.
Přenesla jsem se do dálek černé Afriky, do dob, kdy Britové začali kolonizovat Keňu a přinesli domorodcům zdravotnictví, školy, začali zde stavět kamenné domy, silnice, později i železnice.
Jak těžká tato situace byla pro obě strany – domorodé kmeny, jejichž každodenní život byl čím dál tím více nabouráván a které přicházely o své tradice; a Britové, kteří se považovali za polobohy, kteří přináší těmto „černým primitivům“ pokrok a víru v Ježíše.
Časem však Keňanům došla trpělivost, uvědomovali si nerovnost, rasovou segregaci na každém kroku. To vedlo ke krvavým povstáním, které postupně bílé tváře donutili uznat, že domorodci mají právo vést svou zemi sami.
Celou knihu protkává osud dvou rodin, britské a kikujské a smutným zůstává fakt, že ani oddaná láska, která jako jediná žádnou barvu kůže neřeší, protože pro ni není vůbec důležitá, nedokáže v tomto šíleném boji zvítězit…
A co čtete vy? Pochlubte se v komentářích 🙂
