Co dáváš, to se ti vrací

Zemětřesení. Erupce sopky. Cyklón, tajfun, tornádo. Tsunami. Záplavy. Extrémní sucho. Rozsáhlé lesní požáry. Je toho dost, co nám příroda umí přichystat. Ponechme stranou, za co si méně či více jako lidstvo můžeme sami. Shodneme se asi na tom, že žádnou takovou situaci nikdo z nás nechce zažít. Zřícené domy, lidi zavalené v sutinách, utopené, poraněné, popálené. Zničené fyzicky i psychicky. Přeživší, kteří se musí vypořádat se ztrátou nejbližších, domova a všech jistot, se zhroucenou infrastrukturou, nedostatkem pitné vody či základních potravin a životních potřeb, nedostupností lékařské péče. Trpí nejen lidé, ale i zvířata, příroda.

Jako by toho nebylo málo, ztěžujeme si život i my, lidé, navzájem. Ozbrojené konflikty, války. Co svět světem stojí, ne a ne se lidstvo poučit. Strach, zoufalství, všudypřítomná smrt, hlad, zranění, nemoci. Útěk do bezpečí, za vidinou klidnějších a lepších zítřků.

Rozevřené nůžky mezi zeměmi bohatými a zeměmi chudými. Co je někde standardem, jinde je nedosažitelným snem. Fungující zdravotnictví, vakcíny proti závažným či smrtelným nemocem, dostatek pitné vody, potravin, možnost vzdělání pro všechny. Rovnoprávné postavení mužů a žen, etnických či náboženských menšin…

To všechno jsou velké a závažné celosvětové problémy, netřeba však ani zacházet do extrémů. Stačí, když člověku či někomu z rodiny do života vstoupí zákeřná nemoc. Osamění. Deprese.

Důležité je v takových chvílích nebýt sám. Mít oporu, pomoc, finanční příspěvek, který pomůže překlenout nejhorší dobu. Vědět, že se mohu na někoho obrátit pro radu či konkrétní pomoc.

Je skvělé, když zafunguje rodina a příbuzní. Ne každý je však má. A ne všechny situace se dají zvládnout jen s pomocí rodiny. Někdy je potřeba zásah zvenčí. Naštěstí existuje spousta organizací schopných podat pomocnou ruku. Ať už se jedná o humanitární organizace, nejrůznější neziskovky nebo třeba útulky pro zvířata či pacientské organizace.

Ani ony však nemohou pomáhat bez podpory. Podpory těch, kterým není lhostejný osud ostatních, kteří třeba neměli v životě takové štěstí.

Mnohdy může být množství pomáhajících organizací a jejich činnost až matoucí. Občas se také, bohužel, vyskytnou podvodníci, snažící se zneužít dobré jméno některé z nich.

Věřím v dobro. V soucit. V lásku k bližnímu. V pomoc. Věřím stále v to, že dobrých lidí je na světě většina. A že jsou ochotni pomáhat. Jako jedinci, třeba darováním krve či krevní plazmy, venčením pejsků v útulku, předčítáním pohádek dětem ve školkách, návštěvou seniorů či třeba zajištěním nákupu nemohoucí sousedce.

Někdy však pomoc jednotlivce mnoho nezmůže a nebo není dostatečně efektivní. Pak je dobré zvolit si organizaci, zvířecí útulek, lokální projekt či cokoli, co vám dává smysl a podpořit je. Finančně, materiálně, časově, nabídnutím svých zkušeností a dovedností… Důvěřovat, ale prověřovat. Zajímat se, jak nakládají s vašimi penězi, kde a jak pomáhají, jak je jejich hospodaření transparentní, zda jsou za nimi vidět výsledky a efektivní pomoc.

Kam vás vede srdce, tam pomáhejte, prosím. Všechno dobré, co uděláte pro druhé, se  vám jednou pozitivně vrátí. Kromě toho vědomí, že jste pomohli, přinese radost a dobrý pocit i vám. Má to smysl. Děkuji!