Člověk žije časem. Odjakživa je nejlepší “únikovou hrou” člověka představovat si budoucnost. Také ohledně změn v naší psychice se domníváme, že se mohou uskutečnit v čase, že řád do našeho nitra lze nastolovat postupně, den po dni. Ale čas nám neumožní ani řád, ani vnitřní klid, a proto je nutné přestat uvažovat v posloupnostech! Vyplývá z toho, že zítřek, kdy údajně v sobě najdeme mír a klid, neexistuje. Řád ve svém nitru je zapotřebí nastolit ihned.
Říkáme, že k překonání většiny svých problémů potřebujeme čas, ale čas je velký “podvodník”. K tomu, abychom se uvnitř změnili, čas nijak nepřispívá. Čas je pohyb, který člověk rozdělil na minulost, přítomnost a budoucnost. Dokud s tímto dělením nepřestaneme, budeme se neustále potácet v trvalých vnitřních sporech.
Pokud však chceme vyřešit své problémy, je velmi důležité pochopit problém času. První věc je, že na čas musíme pohlížet s čistou myslí, bez zmatku, je třeba se vnitřně zastavit. Když se “psychicky zastavíte”, mysl se rozjasní a zklidní. V tomto rozpoložení je teprve možné podívat se na otázku času…
Zdroj: D. Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels
