Životní spokojenost: Proč nám někdy uniká i přes zdánlivý úspěch

Máte práci, kterou vám všichni závidí, partnera, na kterého se můžete ve všem spolehnout. Máte vlastně všechno, co by vám mělo zaručit spokojenost. Přesto tomu tak není a máte pocit, že vám něco uniká. Kde a jak to TO hledat?

Žít život snů

Všude kolem sebe máte tolik úžasných příležitostí. Můžete sportovat, cestovat, vzdělávat se, trávit čas s přáteli, jít s manželem do kina a na romantickou večeři. Máte mnoho možností, jak správně jíst, až možná ani nevíme, co znamená „správně“. Nabízejí se nám kurzy a zážitkové semináře, jak meditovat, být výkonnější, zdravější, krásnější. Stačí si to jen vzít! To vše by nám mělo zaručit pocit spokojenosti, štěstí, radosti a naplnění v životě. Vždyť je tak příjemné zajít na masáž nebo strávit večer na kurzu „Jak si vyrobit domácí přírodní kosmetiku“ a odnést si domů vámi ručně vyrobené mýdlo. Jenže pocit uspokojení se často rozpustí dříve než kostka bylinného, bio, pure natur, home made mýdla. Jak je to možné?

Když jedeme jako stroje

Mnoho lidí prožije svůj život ustaraně. Možná to znáte sama… Ještě než jste poznala svého muže, měla jste trable s výběrem vhodného partnera. Když jste ho potkala, častokrát jste se ptala sama sebe, jestli vám to vydrží. Později se narodily děti a s nimi se otevřela, pro vás doposud nepředstavitelná, spousta nových starostí, které vás už budou provázet do konce života. Váš vztah prodělává krizi. Do toho všeho máte každodenní stres v práci. Nároky na finance jsou velké. Hypotéka, leasing, zaplatit dětem školu v přírodě, kroužky… Potřebujete vydělávat. Vaše dny jsou téměř jeden jako druhý: Budík, vypravit děti školy, cesta do práce. Celý bílý den lítáte od zákazníka k zákazníkovi, probíráte se stohy papírů a z počítače na vás vypadává jeden nevyřízený e-mail za druhým. Ve čtyři padla. Naberete si plnou náruč desek na dodělání domů. Vyzvednete děti. Pak ještě cestou něco nakoupit. Napsat úkoly do školy. Zapnout pračku. Uvařit večeři. Do toho se vrací váš unavený muž. Pět minut si pohraje s dětmi, sedne na gauč a pustí televizi. Děti lítají po pokoji, křičí a vy zakopáváte o hračky na každém kroku. Večeře, koupání, děti zahnat do postele. Sednete si, abyste se pustila do papírů, které na vás výhružně čekají v předsíni. Ještě jste je ani nestihla položit jinam. V tom dopere pračka, takže se zase zvednete a jdete prádlo pověsit, a možná nejraději byste na ten sušák nejraději zavěsila své problémy a svůj nudný život. S manželem prohodíte pár slov. Stejně nemá moc výřečnou náladu, ostatně jako většinou. U televize připravujete podklady na ranní poradu. Synovi ještě připravíte kimono na zítřejší trénink a dceři přišijete utržený knoflík z blůzky. Přeci jste jí to slíbila už předevčírem. Ve dvanáct padnete do postele a v šest vám už znovu drnčí budík. Jsou dny, kdy máte toho všeho po krk! Pak už stačí jen poznámka v žákovské, pohled na neumyté nádobí nebo zjištění, že jste přibrala pár kilo, a chce se vám z toho všeho brečet.

Vypadnout z toho všeho

Řeknete si: „A dost!“ Potřebujete si přeci na chvíli odpočinout, srovnat hlavu a zažít něco netradičního. Vyrazíte s kamarádkou na víkend do lázní, nebo si zajdete koupit něco pěkného na sebe, nebo jen na procházku do přírody, abyste mohla být chvíli sama se sebou. Dělat takové věci je velmi příjemné. Podobné zážitky vám dodají pocitu, jak je na světě fajn. Člověk zapomene na každodenní shon, načerpá novou energii a vrací se domů s úsměvem na tváři. Proč se někdy stane, že hned jak za dveřmi šlápnete do převrženého květináče od vašeho psa, je dobrá nálada ten tam a rozjasněná tvář s ní? Jak prožívat štěstí v běžných životních situacích?
Lidé často chtějí odjet na dovolenou, kterou vidí jako příslib lepších dnů. Kdo z nás ale rozumí tomu, kde se v nás touha „zmizet“ na dovolenou bere? Jezdíme tam, protože si chceme odpočinout, zažít změnu.

Co kdybychom si z našich výletů, prázdnin a dovolených vzali pár ponaučení i do všedních dní:

1. Protože víme, že u moře budeme jen pár dní, žijeme zde přítomným okamžikem. Učíme se lépe prožívat a žít.

2. Když jsme v cizím městě plném cizích lidí a bydlíme na hotelu, víme, že nic tam není naše. S sebou máme jeden kufr s nejnutnějšími věcmi, a přesto si to užíváme. Nevadí nám, že nic nemáme.

3. Objevujeme nové prostředí, zkoušíme nové věci, jídla, učíme se cizí řeči. Seznamujeme se s neznámými lidmi. Všichni a všechno nám připadá neobvykle zajímavé a prodchnuté dobrodružstvím.

4. Díváme se kolem sebe. Nejezdíme do obchodu autem, ale jdeme pěšky, abychom si koupili pár kousků pečiva, a nepotřebujeme mít plnou ledničku.

5. Trocha chaosu na hotelovém pokoji nám nevadí. I když se vaše boty povalují u postele a po křeslech jsou poházené tašky se suvenýry a oblečením, bereme to jako součást našeho „bydlení“.

6. Umíme se zastavit. Obdivovat západy Slunce, zaposloucháme se do šumění stromů. Když nám vítr rozcuchá vlasy, nastavíme mu svoji tvář a užíváme si to.

7. Neodkládáme zábavu na „někdy jindy“. Chceme se jít vykoupat? Skočíme do vody! Máme chuť rozdělat si táborák, jdeme na dříví. Děláme to, co nás baví.

8. Nepohodlí, komplikace a případné útrapy považujeme za adrenalinovou součást. Výzvu k dobrodružství. I když je nám vedro, máme puchýře na nohou, v břiše nám kručí hlady, ujel nám autobus nebo cestou zmokneme, netrápí nás to tolik, jako kdybychom byli doma v našich všedních životech.
Ten, kdo se naučí brát svůj život jako jednu velkou dovolenou, vychutnávat si každý okamžik, i když se může zdát sebevšednější, nudný a šedý, dokáže být šťastný!

Co potřebujeme ke štěstí?

Ruku na srdce, každá někdy zažíváme okamžiky, kdy máme všeho dost. Všechno vidíme černě. Jsme podrážděné. Dokáže nás vytočit i váza, kterou jsme dostali od tchyně. Ale pak zase přijdou dny, kdy si uvědomujeme, že máme všechno, po čem lidé v životě touží. Poházená trička přes židle, počítač zapnutý dlouho do noci a zadrobená kuchyňská linka s nožem od másla ležícím na okraji dřezu vám vlastně říká, že nejsme v domě samotné. To, že děti zlobí a mají problémy ve škole, ve skutečnosti znamená, že jsme matky. Máme jedinečné děti, které nás milují a potřebují. Když máme doma zapatlaná zrcadla, špinavé prádlo už nám jde z koše naproti a pro poházené hračky a časopisy se nemáme ani kam usednout, znamená to, že máme domov, o který můžeme pečovat a zaplnit ho svou láskou. Vracíme-li se vyčerpané z práce po náročném dni, znamená to, že máme zaměstnání, které nás živí. Práci, kde se více nebo méně realizujeme. Dvě kila navíc jen poukazují na to, že jsme si Vánoce opravdu užili a těch dortíků s kamarádkami také nebylo málo. Vděčnost je lékem na duši.

Jste řidič nebo cestující?

V životě platí jednoduché pravidlo. Buďto jste tvůrce našeho pobytu na Zemi nebo „účastník zájezdu“. Záleží jen na vás, zda převezmete zodpovědnost za své štěstí nebo ne. Jediný člověk, který rozhoduje, jste vy sama! Lidé často mylně žijí v přesvědčení, že štěstí leží někde mimo ně. Věří, že přijde někdo nebo se stane něco, co je naplní, co je učiní spokojenými. Říkají si, až dostuduji, až si najdu partnera, až mě povýší, až si koupíme dům, až splatíme dům…Jejich radost ze života je vždy někde v budoucnosti a neumí žít tady a teď. Rozhodnutí: „Já chci být šťastná.“ Je řešením, jak z daného bludného kruhu ven! Každý běžný den v sobě skrývá řadu drobností, ze kterých se můžeme radovat. V životě nemůžeme mít všechno. I ten nejbohatší, neúspěšnější a nejslavnější člověk na světě může být nešťastný a nenaplněný. Možná nemáme na sebe tolik času, kolik bychom chtěli, možná nemáme tolik peněz, kolik bychom si přáli, a postavu, a oblečení, ale vždy máme volbu. Můžeme se rozhodnout, zda si budeme vážit toho, co máme a budeme vděční za všechno dobré, nebo se budeme trápit a necháme si vzít i to poslední a to je pocit štěstí.

Zdroj foto: Pixabay.com

0 Komentářů

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account