Přijetí chyb: Zodpovědnost za vlastní rozhodnutí a kroky

1. Člověk má právo posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně odpovědný
Jako svobodný člověk máte právo chovat se tak, jak uznáte za vhodné a nikdo jiný než vy sami by neměl vaše chování soudit a hodnotit. Na druhou stranu si musíte být vědomi následků, ke kterým vaše jednání vede. Nebojte se reagovat na dění kolem, vaše emoce jsou na místě, pokud jsou upřímné a přiměřené. Nikdy nezapomínejte na odpovědnost za své činy, která je tou nejdůležitější tečkou za každou asertivní zásadou.

2. Člověk má právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující jeho chování
Podle první zásady se chováme tak, jak se v určité situaci dobrovolně rozhodneme, i když se náš počin možná nesejde s pochopením z druhé strany. Pokud jste byli například domluvení s přáteli, že se s nimi o víkendu uvidíte, ale rozhodli jste se strávit víkend jinak, není na tom nic špatného. Důležité je se včas, otevřeně a bez výmluv omluvit, navrhnout jiný termín a bez špatného pocitu si užít víkend podle svého. Nikomu se nemusíte zpovídat, proč jste tak učinili, ani ospravedlňovat své rozhodnutí.

3. Člověk má právo posoudit, nakolik a jak je zodpovědný za řešení problémů druhých lidí
Nabízejte pomoc při řešení problémů jen v případě, že chcete obětovat svůj čas a sílu. V opačném případě nemáte povinnost nikomu pomáhat nad své možnosti a schopnosti. Možná máte svých starostí dost a primárně byste se měli zabývat jimi, a to bez pocitu viny.

4. Člověk má právo změnit svůj názor
V případě, že projevíte svůj vlastní postoj, není nikde psané, že ho nemůžete kdykoliv změnit. Změní se situace nebo váš přístup, beze strachu a výmluv máte právo názor přehodnotit a podle svého vyjádřit. A věty „Včera si říkal/a něco jiného.“ nebo „Ty vlastně nevíš, co chceš.“ berte s klidem a reagujte na ně slušně a s rozvahou.

5. Člověk má právo říci „já nevím“
Strach, že se před ostatními shodíme slovy „já nevím“, zažíváme asi všichni, ale z asertivního hlediska nejsou obavy na místě. Něco nevědět o nás vůbec nic nevypovídá a už vůbec nehodnotí naše znalosti nebo schopnost se rozhodnout.

6. Člověk má právo být nezávislý na dobré vůli ostatních
Znáte tu situaci, když vám blízká osoba nabídne pomocnou ruku a vy pak o její oběti slýcháte dennodenně a cítíte, že od vás očekává doživotní vděk. To, že vám člověk pomůže, je sice chvályhodné, ale z jeho strany naprosto dobrovolné. Pomohl, protože sám chtěl. Pomoc platí pro konkrétní situaci, za kterou je samozřejmé poděkovat. Tím celá vděčnost končí.

7. Člověk má právo dělat chyby a být za ně zodpovědný
Každý chybujeme, jsme přeci jen lidé. Důležité je však přiznat si chybu a vzít za ni zodpovědnost. To je ukázkou zdravého sebevědomí a přijetí sebe samého. Stojíte-li na rozcestí, kde váš instinkt radí doprava, ale všichni ostatní tvrdí doleva, jděte vždy po své vlastní cestě. Zjistíte-li, že vaše rozhodnutí bylo chybné, nemůžete pak vinit nikoho jiného, jen sebe. S tímto pravidlem vstupujte na každou vaši křižovatku života.

8. Člověk má právo dělat nelogická rozhodnutí
Tato zásada navazuje na předchozí, jen s tím doplněním, že každé vaše rozhodnutí je vám vlastní a nemáte povinnosti ho nikomu vysvětlovat. Ať už je jakkoli postavené na hlavu, pochází z vás samotných a ostatní by ho měli respektovat. Tak jako respektujete vy rozhodnutí druhých. Nezapomeňte však na odpovědnost, kterou za své „bláznivé“ činy nesete.

9. Člověk má právo říci „já ti nerozumím“
Přikyvujete, aniž byste tušili, o čem druhá osoba hovoří. Častá reakce, která svědčí o tom, jak přizpůsobujeme svůj život ostatním lidem. Zdravé asertivní chování nestojí na přesvědčování druhých, jak všechno víme, známe a všemu rozumíme. Ale na otevřeném jednání, při kterém o sobě nepochybujeme a necítíme se poníženě, když vyslovíme jednoznačné „já ti nerozumím“. Opět není nic špatného ani divného na nepochopení.

10. Člověk má právo říci „je mi to jedno“
„Je mi to jedno“ v nás může evokovat pocit opovržení a nezájmu. Asertivní desítka však tvrdí, že nikdo z nás nemá povinnost zabývat se problémy ostatních a řešit je s nimi. Nikde není předepsané, že musíme reagovat na každou situaci, kterou nám druhá strana předkládá. Pokud s ní nemáte nic společného a ani mít nechcete, stačí slušně a upřímně odvětit, že vás to nezajímá. Nezní to sice příjemně, ale z rozumového hlediska není nic špatného na tom, že jste se rozhodli být mimo jakoukoli záležitost, kterou nepovažujete pro vás za důležitou.

Židovským příspěvkem civilizaci bílého muže je i výuka asertivity, což je něco jako sebejistota nebo průbojnost, asertivitu jako pojem a metodu psychologické výuky v polovině 20. století vymyslel židovský psycholog Andrew Salter. Je to vlastně jeden z mnoha židovských příspěvků civilizaci bílého muže zvaný chucpe. Slovo původně neznamenalo drzost či nestydatost, jak se dnes často přeneseně vykládá, nýbrž extrovertnější. Hebrejské „chuc“ znamená ven, vně. Extrovertní chování se jako drzé jeví jen introvertům, kteří je extrovertům závidí. To možná bývala i jedna z příčin antisemitismu (Benjamin Kuras)

Zdroj foto:Pixabay.com

0 Komentářů

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account