Slevy jsou pro mnohé ideální příležitostí pro nakupování oblečení. Koupit si něco na sebe je oblíbenou lidskou kratochvílí celoročně a Češi v tomto nejsou výjimkou. Jak dokazuje průzkum společnosti MasterCard, třetina dotazovaných Čechů si udělá minimálně jednou za měsíc radost nákupem oblečení. Nejčastěji shopaholici utrácí za oděvy do tisíce korun měsíčně. Čtvrtina se nezdráhá zaplatit do 2 000 Kč a jen jedno procento utratí měsíčně za oblečení více než 3 000 Kč. Přitom množství textilního odpadu v ČR se odhaduje mezi 120 000 – 200 000 tunami ročně.
Pokud chcete chodit kvalitně oblečeni a udělat dojem na své okolí, není od věci uvolnit z peněženky více prostředků. Vyšší investici do šatníku na svém bankovním účtu sice ucítíte okamžitě, její výhody ale v dlouhodobém časovém horizontu zaručeně doceníte. Nakupovat oblečení nemusí být totéž co utrácet za nekvalitní „hadry“, které vydrží maximálně jednu sezónu, načež už nezbude nic jiného než se jich zbavit.
A čím více oblečení koupíme, tím více odpadu produkujeme. Mnohdy navíc nakupujeme bezhlavě pouze pro ten pocit z nakupování, který se ale po příchodu domů vypaří jako pára nad hrncem. „Je potřeba znát, co vašemu typu sluší a jaké oblečení rozhodně nebrat. Já kupuji pouze v případě, že jsem 100% přesvědčená, že tenhle kousek určitě nosit budu. Ve chvíli, kdy váhám, tak tento kousek nechávám v prodejně, jelikož vím, že by mi zůstal viset ve skříni. Také je potřeba nakupovat tak, aby se mi oblečení hodilo k jednotlivým outfitům,“ popisuje Petra Koutná z rodinné oděvní firmy Koutný Prostějov svůj přístup k nakupování oblečení.
Fast fashion
Podle odhadů si obyvatelé Evropské Unie koupili v roce 2015 6,4 miliónů tun oblečení, což je 12,6 kg na osobu. „Textilní průmysl EU generuje každoročně více než 16 mil. tun odpadů. V ČR máme k dispozici odhady na základě různých studií a základě rozborů složení komunálního odpadu. Množství textilního odpadu v ČR se může pohybovat mezi 120 000 – 200 000 tunami ročně. V přepočtu to znamená 4–6 % směsného komunální odpadu. Obecně lze říct, že zájem o třídění textilu roste, např. díky průběžnému zahuštění sběrné sítě. V rámci nového zákona o odpadech bude od roku 2025 zavedena povinnost odděleného sběru textilu pro obce,“ říká Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí.
Jednou z příčin produkce textilního odpadu je tzv. fast fashion, neboli rychlá móda, jež se vyznačuje úsilím oděvních firem nabízet zákazníkům stále nové trendy v oblékání. Aby však tyto firmy udržely zákazníky lačné, používají na výrobu oblečení nekvalitní syntetické materiály s nízkou životností. Kousky oděvů z fast fashion se tak obnosí mnohem rychleji a jsou často nošené třeba i méně než pětkrát. Rychlá móda tak produkuje mnohem více uhlíkových emisí na kus než kusy nošené více než padesátkrát.
Pro stále více zákazníků se rychlá móda stává nepřijatelnou, protože si uvědomují její dopad na životní prostředí. Světové oděvní společnosti se jim v tom snaží vyjít vstříc a začínají nabízet tzv. udržitelnou módu. Globální společnost H&M například slíbila, že do roku 2040 bude šít jen z textilií a tkanin se stoprocentní udržitelností. Americká značka Levi´s zase stanovila cíl snížit emise skleníkových plynů v jejich globálním dodavatelském řetězci o 40 procent.
V českém kontextu se udržitelnou módu již od roku 2006 snaží razit obchod Freshlabels. Podle Barbory Geršlové, která má ve Freshlabels na starosti nákup a zároveň udržitelný vztah, však dnes na trend udržitelné módy některé světové oděvní firmy přecházejí hlavně v rámci marketingové strategie, nikoliv v rámci produkce. „Pokud chce oděvní firma být skutečně udržitelná, měla by v první řadě poznat celý svůj dodavatelský řetězec a vyhodnotit, jaký dopad má výroba jejich produktů na životní prostředí. Toto vyhodnocení by mělo zahrnovat kompletní životní cyklus produktu od pěstování či získávání surového materiálu až po dodání zákazníkovi. V dalším kroku se může věnovat tomu, co je potřeba zlepšit. Zásadní je zvolit si prioritu a takovou část výrobního řetězce, která je pro životní prostředí nejnáročnější, a od té začít,“ říká Grešlová z Freshlabels.
Nadčasová móda
Jako opozici proti fast fashion lze kromě udržitelné módy vnímat například také nadčasovou módu v kvalitním zpracování. Takový oblek by měl být součástí šatníku každého muže a jde vesměs o módní oblast, která novým trendům nepodléhá. Proto má cenu investovat do obleku z kvalitních přírodních materiálů, které vydrží déle a jsou lépe recyklovatelné. Navíc člověku odpadne i nutnost chodit častěji nakupovat oblečení, což zase znamená časovou úsporu.
Problémem však je, že se spousta lidí se mylně domnívá, že za kvalitní oblečení, je třeba utratit desetitisíce. To však nemusí pravda, což může být příklad obleku. „Kvalitní oblek neznamená, že si ho musíme nechat ušít v salonu za třicet tisíc, i v konfekci v dobrém obchodním domě si vybereme oblek, který nám padne,“ podotýká Ladislav Špaček, odborník na etiketu. Navíc i muži, kteří nemají klasickou konfekční postavu, si přijdou na své. „Při nákupu je možné kombinovat kalhoty i sako zvlášť, popřípadě si nechat rukávy i kalhoty zdarma zkrátit či prodloužit. Pokud si však bude chtít muž vybírat z různých materiálů, vzorů, barev a detailů, je lepší zvolit oblek na míru, kdy si každý prvek může navolit zcela individuálně,“ uzavírá Petra Koutná.
Foto: Koutný kolekce jaro/léto 2020
