Už se taky moc těšíte na Vánoce, ale zároveň máte hrůzu z toho dlouhého seznamu úkolů, který každá z nás nosí alespoň v hlavě, a který je jako každý rok potřeba před Vánocemi beze zbytku splnit?
Protože bez toho by to asi nebyly ty pravé Vánoce?
No, já tedy vážně nevím. Já mám spíše hrůzu z toho, proč všichni obchodníci mají v obchodech vánoční výzdobu už pomalu od října. Je to každý rok dříve a dříve. Mám pocit, že za pár let plynule přejdeme z fáze trávení letní dovolené u moře do fáze přípravy vánočních svátků.
Také si nemyslím, že pokud nesplníme vše, co se od nás očekává, nebo lépe řečeno to, co jsme si vlastně samy daly za úkol, bude mít nějaký zásadní vliv na fungování vesmíru.
Myslíte si, že když nebudeme mít čerstvě umytá okna, tak k nám Ježíšek nepřiletí a tím pádem děti nedostanou žádné dárky? Asi ne, že? Já osobně jsem si to vyzkoušela za 21 let, co žiji se svým manželem už dvakrát (prostě jsem to nějak nestihla) a Ježíšek nám v obou případech dárky přinesl. Ono se stejně na Vánoce brzy stmívá, takže špinavá okna ani nejsou vidět.
Větší úklid před Vánocemi dělám, ale posledních pár let už to taky nehrotím. Myslím si, že když uklízíme pravidelně během celého roku, tak není potřeba šílet těsně před Vánocemi. A letos jsme uklízeli skoro celý byt v září po malování, takže nic většího, než běžný týdenní úklid nechystám.
Spíše se zamýšlím nad tím, jak se to stalo, nebo proč jsme my Češky přijaly ten vzorec, že před Vánocemi je potřeba vysmýčit každý kout, vyzdobit celý byt, nebo dům a přilehlou zahradu nebo rovnou celou ulici, napéct hromady cukroví i na vánoční besídky pro děti do škol a školek, nakoupit dárky nejlépe za celou rodinu (co kdyby manžel a děti zapomněli) a ještě k tomu dělat, že nás to hrozně baví a že to zvládáme levou zadní.
Vůbec neříkám, že všechny tyhle činnosti dělám nerada. Třeba takové pečení cukroví, pokud je v kuchyni někdo, s kým si mohu povídat, nebo mi i pomůže, mám moc ráda. Všude voní vanilka a máslo, a taky to cukroví chutná po vytažení z trouby mnohem lépe, než až o Vánocích.
Spíše je mi líto, že si ten předvánoční čas neumíme užívat více v klidu, jako třeba jiné národy. Já jsem asi před deseti lety byla těsně před Vánocemi na školení v Curychu a obdivovala jsem tam, že většina lidí se při cestě z práce zastavila s kolegy ze zaměstnání v hospůdce, baru nebo kavárně, a dala si skleničku vína, punče nebo piva a k tomu něco malého k snědku.
Přišlo mi to moc hezké, protože se na chvilku zastavili, popovídali si o něčem jiném, než řeší celý den v práci a k tomu vnímali tu předvánoční atmosféru vyzdobeného města. Nebyla to žádná plánovaná předvánoční večeře pro zaměstnance, které jsou tady u nás hodně oblíbené, prostě jen spontánní rozhodnutí, že budou ještě chvilku po práci spolu.
Také jsem byla před dvěma lety od 8. prosince lyžovat s dvěma kamarádkami ve Val di Fiemme. Tohle údolí v Itálii je proslulé skvělým lyžováním a proto sem jezdí i poměrně hodně Čechů. A víte, co jsem tam zjistila? Že to byl skvělý nápad (jet před Vánocemi), protože tam bylo málo lidí a počasí nám vyšlo přímo ukázkově, ale hlavně, že jsme tam snad jediné Češky na sjezdovce a v hotelu. Byla tam spousta Čechů, kteří to pojali jako pánskou jízdu, ale jejich manželky zůstaly doma. A to mi přišlo trochu smutné.
Nemyslíte si, že si taky zasloužíme trochu času jen samy pro sebe? Nebo aspoň obdivu od své drahé polovičky, jak to všechno krásně zvládáme? Třeba jen proto, abychom se z těch všech příprav nezbláznily?
Já myslím, že rozhodně ano.
Každá z nás si to zaslouží, jde jen o to, jestli to chceme a jestli si to dovolíme.
Jestli místo třináctého druhu cukroví půjdeme radši odpoledne s kamarádkou na kávu, nebo jestli místo mytí oken o víkendu vyrazíme celá rodina třeba na jednodenní lyžování do Krkonoš. A hodinová masáž, která uleví zádům namoženým od každovečerního pečení cukroví, taky není k zahození.
To už je pouze na nás samotných.
Přeji nám všem, ať si ten čas do Vánoc užíváme plnými doušky, vnímáme tu sváteční atmosféru vyzdobených měst a vánočních trhů a scházíme se s lidmi, se kterými se scházet chceme.
