Musím být krásnáááá :-)

Dneska by se možná hodilo oslovení pouze pro dámy, ale myslím, že chlapi to jistě chcanechca prožívají taky, když jim ženský doma začnou šílet *smile* Takže je to i pro ně 😀
Znáte to, když se blíží nějaká společenská událost, jakéhokoli typu a ženské prostě nutně musí být krásné? Jistě, že ano a já bohužel nejsem výjimkou *smile*
Co k tomu patří? 50 x se kouknout do skříně na ty desítky šatů a zjistit, že akutně potřebujete nové či vhodné na tu a tu příležitost. A to je chvíle, kdy přijde první deprese – když se svléknete v kabince a pohlédnete na své zubožené, rozkydlé tlusté tělo 😀 Mně uštědřila první ránu ještě před kabinkou prodavačka velikosti Dachau, která se mně při vstupu do obchodu zeptala: „A Fy mate jakou felikost, 48?“ Místo odpovědi jsem zůstala 2 minuty naprosto nehnutě v tichu stát a přemýšlela, zda se mám rozbrečet, dát jí pěstí nebo utéct pryč. Převáděla jsem 48 a vyšlo mi asi tak XXXXL?! Jako tuším, že jsem přibrala, ale doprdele morbidně obézní snad ještě nejsem!!!! Kamarádka viděla, jak mi nabíhá na čele žíla a při prvním výdechu vyšla z nosu pára a odvedla mně raději do bezpečné vzdálenosti od té milé slečny. „Dobže, nefadi, fyzkoušite.“  Až na tu depresi jsem si nakonec vybrala. To bychom měli, co dááááááál????
Kadeřnice, ano, ano, kadeřnice. Ale kvůli zastřihnutí konečků se mně nechtělo absolvovat objednání na testování atd a tak jsem s radostí přijala nabídku sousedky – kadeřnice, že mně ostříhá. Paráda, o starost míň. Buďte tak hodná, potřebuji jen zastřihnout konečky, ty slabý cancourky zarovnat, nic víc…… Bože, já jsem taková naivní kráva, že to svět neviděl. Proč já každému důvěřuji, rodičové moji zlatí, jak jste mně to vychovali? Ta stará čarodějnice mně posadila na židli na terase, bez zrcadla a oškubala mně jako kuře. Což jsem zjistila, až když jsem jí pěkně poděkovala, odešla domů a v koupelně se při pohledu do zrcadla rozbrečela…. K ušetřeným penězům za test a kadeřnici jsem přidala asi tak 3 x tolik a nakoupila přípravky na podporu růstu vlasů. „Tak si to aspoň obarvím, třeba to zakryje tu plešku prosvítající“ řekla jsem si a koupila super šetrnou bio barvu na vlasy. Barva to byla hezká, pravda, akorát nebyla asi tak šetrná, jak psali, neboť jsem se následný měsíc potýkala s léčbou alergické reakce a krom střihu ala Racochejl, jsem měla taky báječnou superhnusnou vyrážku na krku.
Výborně, co tu máme dál? Parfém by to chtělo, to je jasný, ať jsem sexy se vším všudy. „Bané, hele teď si nemůžeš koupit parfém, to je peněz jako šlupek, nemůžeš rozhazovat.“ Rozhodl mozek a já zavřela stránky internetového obchodu. Jenže ten červík ve mně zůstal a tak, když jsem včera přehřátá, unavená, vysátá  čekala na hlaváku na vlak a přišel ke mně ten cikán s čorkama, tak jsem mu já debil krásně naletěla. Opět. Každého nás evidentně vychovali jinak, jeho lhát, balamutit a podvádět a mně důvěřovat a neprověřovat, oboje špatně! Jenže ten hajzl se musel smát celou cestu domů, jak jsem blbá na rozdíl ode mě, kteráž jsem si  celou cestu za to, jak jsem blbá nadávala, když jsem si ty „parfémy“ hodila do googlu a zjistila, že bych je koupila levněji, než mi to ten zlodějíček střelil. Ještě, že to bylo jen pár stovek…
Povím vám teď jediné, já se raději už na všechno vyprdnu, aby nebylo ještě hůře, než je. Třeba to zase tak špatný není, starý dědkové se za mnou ještě pořád otáčejí 😀 Včera mi jeden v práci řekl: „Vám to dneska zase tak sluší, jak vy to děláte, že jste pořád taková krásná?“ „Teda, až na tu nohu“ *smile* Supr *smile* Děkuju *smile*
Šaty mám dlouhý, noha vidět nebude, ani boty, takže tahle starost odpadá a pro jistotu si vezmu do uší ucpávky, abych neslyšela tu větu, kterou žádná z nás slyšet nechce.
„Ale je hodnááááááá“ *smile*