Samotní Italové rozdělují pizzu na pouhé dva druhy. Na Italskou pizzu a na ty ostatní pizzy, které je vůbec nezajímají.
Pizza v té nejjednodušší podobě vznikla už v dávné minulosti. Sama historie této placky sahá až do roku 500 př.n.l, kdy si v dobách Perské říše vojáci pekli chlebové placky na svých štítech.
Ve středověku Řekové a Féničané pekli chlebové placky na horkých kamenech a kořenili je čerstvými bylinkami. Řekové tuto pochutino nazývali jako Plankuntos. Nemělo to zatím nic společného s tím, co dnes nazýváme pizzou, ale mělo to dost podobného s pečivem zvaným Focaccia.
Moderní Italská pizza se začala psát kolem 18. století, kdy se do Italského jídelníčku pomalu ale jistě začaly dostávat rajčata v jakékoliv podobě. I když rajčata jako taková přišla do Itálie již v roce 1530, tehdy si lidé mysleli, že jsou jedovatá a pěstovaly se jen kvůli dekoraci. Každopádně s inovativním (a nejspíše také průkopnickým) používáním rajčat v kuchyni přišli lidé z italské Neapole. A tyto rajčata začali také používat na jejich pizzy.
Populární Pizza Margherita, kterou si stačí objednat v každé české pizzerii k otestování kvality, je pojmenována podle královny Margherity, která v roce 1889 navštívila pizzerii s názvem Brandi v italské Neapoli.
Pizzař, který měl ten den službu, chtěl pro královnu udělat něco, čím by ji poctil. Jmenoval se Rafael Esposito a vytvořil pizzu, která obsahuje tři barvy italské vlajky. Červenou – rajčatový základ, bílou – mozzarella a zelenou – bazalku. Tato zázračná kombinace jednoduchých potravin byla zásahem do vkusu nejen královny Margherity, ale taky zásahem pro celý svět.
