Původně jsem si myslela, že jako člověk, který musí čas od času roztáhnout křídla a objevit svět, se doma ukoušu nudou. Ačkoliv současná situace kolem nás stále nenahrává tomu, abych se vrátila do milované Itálie, začínám si na domácí pohodu zvykat. Koneckonců – co nám všem po těch několika měsících také zbývá? Ženy jsou ale kouzelnice v hledání krásných věcí i v maličkostech a já jako milovnice všeho italského o sobě tvrdím, že si prostě umím „užívat života“ stejně jako Italové. A myslím, že to jde i teď. Jinak bychom se z toho už museli zbláznit.
Jednou z krásných věcích je to, že jsme teď všichni více spolu doma. Samozřejmě v mezích vládních nařízení ???? Trávím teď s přítelem o dost více času. Dříve to bylo hektičtější. Člověk pořád koukal na hodinky, už musel být tu a pak zase jinde. A když nešlo o práci, byly tu kavárny, nákupy, kamarádky, fitko… Teď si hledáme „zábavu“ mezi stěnami našeho domova.
Zvláště si užíváme společné vaření, při kterém se oba často i nasmějeme – když jsme naposledy dělali domácí těstoviny, měli jsme mouku po celé kuchyni. Zatímco já se snažím vybírat z italské kuchyně ta lehčí jídla, on mě inspiruje k tomu, abychom zkusili i ta těžší, která sice nejsou zrovna ideální na linii, ale zase naprosto božsky chutnají! Třeba takové poctivé lasagne!
Poslední dny jsem se ale stala kuchařskou sólistkou, protože se přítel vrhl do pokládky nové podlahy v obývacím pokoji. Takže mezitím, co jsem u sporáku míchala minestrone, což je mimochodem naprosto úžasná polévka v každém ročním období, jsem pozorovala, co se nám to odehrává v obýváku.
Moji slabost pro černou snad nemusím připomínat. Miluji dramatičnost kontrastu, kterou vytváří s celým okolním světem. A když jsem viděla podlahu, jakou můj drahý vybral, nemohla jsem se ubránit dojmu, že to snad musela udělat kvůli mně! Černá podlaha z poctivého dřevěného masivu, která je sama o sobě tak důstojným doplňkem interiéru, že za mě by už v obývacím pokoji ani nic jiného být nemuselo. Jen ta podlaha.
Na moderním designu miluji nejen čisté linie, ale i důraz na kvalitu a super kvalitní materiály – proto mé srdce zaplesalo. Dubová podlaha s hladkým broušeným povrchem se hodí naprosto ke všemu a dá se skvěle kombinovat. Takže mi hlavou hned problesklo plno nápadů, které jsem vykoukala na instagramu i jinde a plánovala si, co je třeba koupit.
Možná se zamyslím nad novými doplňky, černobílá je klasika, ale černá podlaha si minimálně v mé milované Itálii lahodí i s leštěnými kovovými doplňky nebo naopak velkorysými květinovými vzory. Italové jsou mistři dramatična – dramatických okamžiků, dramatických emocí i dramatického designu. Takže i já si libuji v kontrastech, osobitých vzorech, výrazných doplňcích.
Přítel je na rozdíl ode mě prakticky založený, a tak mi začal vyprávět, že nejlepší na dřevěné podlaze je to, jak se skvěle uklízí – že ji stačí jen zametat nebo luxovat a jednou nebo dvakrát za měsíc vytřít speciálním prostředkem na dřevo. To mě asi ale ještě málo zná, protože pro mě je absolutně nejlepší ta estetická stránka. Vypadá to prostě božsky. Ale tak na druhou stranu, jestli se pěkně uklízí, je to velké plus ????
Dřevěné podlahy jsou super součástí „zdravého bydlení“. Dřevo neshromažďuje prach a jiné alergeny – možná proto se i dobře uklízí – a proto jsou fajn, pokud vás trápí nějaké alergie.
Myslím, že vrhnout se na domácí rekonstrukce, drobné úpravy, popřípadě změnu doplňků je v této době nejlepším nástrojem na zlepšení nálady a osvěžení mysli. Já se tedy cítím naprosto skvěle. A co vy? Chystáte se na změny interiéru?
