Vždycky jsem se styděla, že jsem se vyučila “jen” krejčí.
Přitom jsem na tento obor chěla, milovala jsem vždy šití, ruční tvorbu. A teď jsem tomu ráda.
Jsem na rodičovské dovolené a můžu si plnit sny. Sny o tom, že je mi práce koníčkem, že lidé obdivují moji práci, líbí se jim to a dokonce svoji tvorbu mohu i prodávat.
Podařilo se mi zkloubit koníček, přivýdělek, domácnost i starost o děti a hry s nimy.
Tak jsem si zařídila ičo a vrhla se do toho. Před 20 lety jsem nepracovala s materiálem, jaký je teď in. Materiál jako je softshell, teplákovina, úplet, warmkeeper apodobně… To vše jsem držela v ruce opravdu poprvé.
Ale tak co, chybama se člověk učí, tak jsem to zkusila – a vyšlo to. Prvně jednoduché věci, jako tepláky čepice, čelenky, později i mikiny a bundy a nakonec jsou z toho celé komplety. Jsem opravdu moc ráda že jsem se do toho pustila, že mám tak úžasného manžela, který mě v tom podporuje, snáší to, že mam věci na šití roztahané úplně všude, že je z šití i binec, prach a nitě.
Však se to vše uklidí, ale já jsem šťastná a když je šťastná žena, je šťastná celá rodina.
Plňte si své sny, stojí to za to.
