Jednou z knížek, kterou jsem si vzala s sebou na týdenní “dovolenou” byla i tato prvotina dnes již poměrně známé české autorky. Až po přečtení pár stránek jsem zjistila, že tuto knížku jsem “kdysi dávno” již četla, ale ničemu to nevadilo.
Otec a jeho tři vlastní a jedna “vyženěná” dcera…
V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její dnes již klasické próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími.
Líbil se mi autorčin styl psaní. Skvělé! Jednoduché, úsporné, výstižné. V pár jednoduchých větách je řečeno tolik. Málo slov, hodně emocí, příběhů a pravdy.
Mohu jen doporučit.
