Když se narodila moje první dcera, začala kamarádka mojí tchýně šít měšce na drobné. Moc se mi darovaný zalíbil, ale časem vzal za své. Na trhu a v návodech je nepřeberné množství měšců pletených, háčkovaných, šitých z látky. Vybrala jsem si koženkový, protože nedávno se mi nedopatřením roztrhly elastické kalhoty s koženkou. Díky svojí šetrnosti, a v duchu recyklace, přišel nápad na měšečky na mince.
Díky pořadu Všechno, co mám ráda, ve kterém jsem viděla, jak se tvoří střih, jsem se pokusila. Obava, že šicí stroj koženku neprošije, se vzápětí rozplynula. Šňůrky a koncovky schovávám z již vytříděného šactva, a s chutí do tvoření. Každý z měšců je trochu jiný, jěště se rozmyslíme s partnerem, které mince budeme šetřit.
Mám dobrý pocit z využitého materiálu. Nutno dodat, že mě tvoření bavilo. A šetření mě bude bavit víc.
