Před pár dny jsem dočetla tuto knížku, která mě osobně dala nahlédnout do let padesátých a šedesátých, o kterých se u nás doma nikdy moc nemluvilo a o kterých jsme se ve škole nikdy neučili.
Víte, co se dělo po válce? Jak se cítili lidé, kteří vybudovali svůj podnik z ničeho a najednou o něj přišli? Jak se lidé dostávali do problémů? Autorka knihy skrze tuto knihu ukazuje, jak to mohlo vypadat. Celý příběh postavila na pozadí módního domu paní Hany Podolské, kde, ač smyšleně, sleduje život švadlen a jejich rodin. Byl některý příběh založený na pravdě? Ano, sice jména (i pohlaví) byla změněna, ale dva příběhy jsou na motivy skutečných událostí. Stejně tak je pravdou to, co paní autorka píše o salonu paní Podolské. Kniha si nicméně nedává za cíl být studií o dané době, jen ji chce přiblížit. A to se jí daří více než velmi dobře.
Příběh je psaný z pohledu třetí osoby, která těkavě sleduje švadleny, “paní šéfovou” a nové vedení salonu. Jednotlivé příběhy jsou odděleny větši mezerou mezi odstavci, hvězdičkami nebo básničkou. I přesto, že to působí na jednu stranu velmi chaoticky, je úspořádání vyprávění dobře promyšleno. Životy jednotlivých postav jdou chronologicky od konce války po rok 1971, kdy každá kapitola (dá se tomu tak říkat?), je označena nadpisem období, kdy se zhruba odehrává.
Knihu mohu jedině dále doporučit. Jak jsem již říkala, barvitě přibližuje dobu, kterou už snad nikdy nezažijeme a vciťuje se do lidí, kteří v ní museli žít. Za obrovské plus považuji i to, že autorka správně používá názvy materiálů a ví co je to sámek.
