Karbanátek z červené řepy, který nahrála do Receptů Janulinkax mne inspiroval k tomu, abych ze sklepa vytáhla červenou řepu. Ne na karbanátek. Na něco daleko lepšího. Věřte mi. 🙂
Jestli existuje zelenina, ke které jsem měla vždy značně nekladný vztah, je to červená řepa. Coby dítko školou povinné jsem navštěvovala školní jídelnu ještě za minulého režimu, tedy v době, kdy bylo třeba držet hubu a krok a taky sníst všechno, co se dalo ve školní jídelně na talíř.
Nevím, jak vy, ale ze školní jídelny si prostě nemůžu vzpomenout na jediné jídlo, které by bylo tak nějak rozumně poživatelné. Zvláštní kategorii totální nepoživatelnosti si držela léta dušená mrkev a červená řepa. Dušená mrkev na velké kostky s tuhým hovězím masem a červená řepa sterilovaná – na zhruba stejně velké kostky jako ta mrkev. Fuj.
Nedávno mi teta vyprávěla, neb maminku už bohužel nemám, jaké byly se školní jídelnou problémy a jak se děti prostě nutily jíst. Jednou jsem prý tak celou dávku červené řepy doma ne příliš elegantně vrátila. A maminka spravedlivě rozhořčena nakráčela do školy, aby tam vysvětlila, že do jídla mě teda nikdo nutit nebude. A milé paní učitelky v alianci s kuchařkama jí zase na oplátku vysvětlily, že to se teda plete, protože červená řepa se jíst musí a oni mě to teda naučej (v podtextu možná znělo, že socialistické dítě prostě musí jíst řepu a její odmítání by mohlo být bráno jako protest proti režimu :-)).
Maminka vyslechla a na odchodu prohodila, že až mě zas příště budou nutit jíst červenou řepu, přinese jim to pozvracené oblečení, aby ho vyprali.
A teď si vzpomínám, že jedno jídlo se vlastně dalo jíst….buchtičky se šodó….po těch zase zvracel můj bratr.:-)
První experimenty
K řepě jsem si hledala cestu dlouho. Přece jen….všechna ta superlativa, kterou tahle prapodivně vypadající bulva, s sebou nese, se musí nějak proměnit do něčeho normálního, co půjde sníst, ne?
První experimenty proběhly s řepou odšťavněnou. A hned bylo jasné, že tudy cesta nepovede. I po několikátém pokusu, kdy jsem se pokusila přerazit zemitou pachuť řepy jinou zeleninou a ovocem, hlavně jablky a mrkví, jsem pochopila, že množstí 1 řepa na 5 kg jablek a mrkve prostě nebude to pravé, jak do sebe řepu dostat. Ta zemitá, hlinitá chuť prostě přebila všechno. 🙁
Sousedka pak přišla se zajímavým receptem – pečená řepa, nakrájená na tenké plátky, sůl, pepř, olivový olej a vinný ocet – carpacio z červené řepy. Nebylo to zlé. Jen ta příprava mě trochu odrazovala – nejdřív v alobalu péct skoro hodinu řepu, pak čekat až vystydne….no prostě jsem nedočkavá.
A tak řepa stále čekala na své objevení, tu a tam jsem jí přimíchala do tvarohové pomazánky (a pak jí jedla sama, neb to doma jaksi neprošlo), tu a tam jsem jí zpracovala do boršče – to je něco, co se dá velmi dobře sníst, když člověk přidá chilli 🙂
Lahodná syrová řepa
Lahodnost syrové řepy a recept jednoduchý jak facka mi byl odtajněn letos v lednu na horách, v útulném pensionku Luisa v Luisině údolí, kam už léta jezdím s rodinou a přáteli po Silvestru strávit příjemný týden, částečně strávený na lyžích, procházkách a také konzumací fantastického kuchařského umění zdejší majitelky.
A tam to přišlo – kamarádka přišla z kuchyně a povídá: “TO si viděla? Simona tam má červenou řepu, normálně syrovou, na plátky a jí to jen tak.” “Jen tak?” nechápu a s těmito slovy rovnou odcházím do kuchyně poznat nepoznané.
No a tam to bylo a já se s vámi ráda podělím o ten fantasticky jednoduchý recept, který je za 5 minut hotový a který prostě…CHUTNÁ.
RECEPT:
Syrovou řepu oloupejte a nakrájejte na tenounká kolečka/plátky, podobně jako strouháte okurku do okurkového salátu na plátky. Tyto tenké syrové plátky pak lehce osolíte, lehce opepříte (určitě použijte čerstvě mletý pepř) a zakapejte panenským olivovým olejem. Lehce promíchejte a dejte vychladit do ledničky.
No a je hotovo.
Chutí mi nejvíce připomíná natenko nakrájenou kedlubnu, kombinace olivového oleje, soli a pepře jí dává příjemný chuťový šmrnc. Kam se poděla ta zemitá, hlinitá chuť? Netuším… tady prostě není.
Co víc dodat? Zkuste to 🙂
A jestli máte nějaký další recept, ve kterém se dá červená řepa konzumovat s radostí a chutí, sem s ním 🙂
Vaše Jitka
