Hledáte pohodnové a úsměvné čtení na dnešní den? Vybrala jsem pro vás jednu kapitolu z Butikovek. Jedná o knihu, o jejíchž vydání se právě rozhoduje na pinta.cz. Je plná humorných historek z jednoho velmi luxusního butiku na pražském letišti.
Zde jedna krátká ukázka 🙂
Koala
Byla jsem v krámu už sama, když vešla mladá ruská slečna. Zaujala ji bunda s kožešinou kolem krku, tak ji zkoušela a zdálo se, že o ní vážně přemýšlí. Chtěla jsem její rozhodování podpořit, tak jsem přispěchala se svým těžce naučeným GUSÍM PUCHEM – tedy husím peřím. To je tedy to, co uvnitř tak příjemně hřeje. A ta kožešina na kapuci? Vzpomeň si, no tak… Povzbuzovala jsem se a pomohlo to. “Mýval!” “Kak?” Á, slečna nerozumí Česky… No ale Rusky to neznaju…Tak jak ti to vysvětlit… “Bear!” “Wow! Bear?!?!” “No, ale ten malej… Little bear… Do you know mýval?” “Neponimaju…” “Koala?” “Wow KOALA?!?!” “No jo, ale je to ten druhej méďa, bear like koala, charašo?” “Bear like koala? Eto ja chaču!” A šlo se ke kase. Kdyby to viděla vedoucí. Ta by zas čuměla.
Jelikož mi za nějakou chvíli zrovna volala, tak jsem se jí prodejem té drahé bundy pochlubila. Nemohla uvěřit. “Jaks to dokázala? Je drahá a nic moc,“ zhodnotila vlastní zboží. “Úplně v klídku, hele. Prostě jsem jí vysvětlila, že je to kožešina z mývala a ona to chtěla.” “A jak se řekne Rusky mýval?” Zkoušela mě. “Bear like koala,” uzemnila jsem ji a dál slyšela jen rozesmáté hýkání. Než zavěsila. Nato zavolala znovu, aby mi vynadala, že do toho tahám koalu, která s mývalem nemá nic společnýho. A zavěsila definitivně.
Nato vešla další ruská dáma… Postavila se doprostřed obchodu a pravila, že si přeje svetr s koalou. To je vtip, nebo co? “U nas koala nět!” Zamítla jsem její požadavek. “Da, u vas!” Nedala se odbýt a prstem si na hrudi kreslila pomyslnou koalu. Dumala jsem, ale stále vítězil pocit, že nic s koalou nemáme. Jenže ona na svém tvrzení trvala, a tak mě nahlodala, že jsem vytočila Justýnu… Doslova. “No Justý, to jsem ještě já… Kde máme, prosim tě, svetr s koalou?” “TO UŽ SNAD NEMYSLÍŠ VÁŽNĚ!!!” Vyjela hned. “Klid, je tady pani, která takovej fakt shání, já za to nemůžu,” bránila jsem se. “Tak snad víš, že žádnej takovej nemáme!” “Já si to myslela, ale ona tvrdí, že jo… – Jsi tam? Hej?!“ Paní si nakonec vybrala svetr se zebrou a na koalu už si ani nevzpomněla. Zato ségra mi ji nemůže zapomenout.
Pokud váš čtení bavilo a chtěli byste si přečíst takových historek víc, předprodej běží zde.
